Španělská chlouba

Společnost SEAT (zkratka ze Sociedad Espanola de Automóviles de Turismo) byla založena 9. května 1950, přičemž většinový podíl 51 % vlastnil Národní průmyslový institut (INI), 42 % patřilo šestici španělských bank a 7 % připadlo italskému koncernu FIAT, který se zavázal přispět i v oblasti konstrukce, vývoje a výrobních zařízení. Počátkem roku 1951 se v bezcelní zóně u barcelonského přístavu začala rodit nová továrna – v listopadu 1953 už její montážní linku opustily první vozy, licenční sedany SEAT 1400 navlas podobné svým turínským sourozencům. Důležitější však bylo, že už v následujícím roce se ve Španělsku vyrábělo plných 93 % dílů těchto vozů a SEAT se ve velmi krátké době stal plnohodnotnou automobilkou.

Milníkem se stal rok 1957, kdy v Barceloně zahájili licenční výrobu kompaktního vozu SEAT 600, jenž byl věrnou kopií turínské „šestistovky“ s motorem v zádi. Postupně modernizovaný SEAT 600 se vyráběl sedmnáct let, umožnil statisícům španělských rodin pořídit si vlastní vůz a objevil se i v řadě specifických provedení, včetně čtyřdveřové verze a kompaktní dodávky. Do roku 1973 vzniklo téměř 800 tisíc vozů této řady, mezitím se ovšem pod značkou SEAT objevila i pestrá paleta dalších automobilů turínské konstrukce. V roce 1962 to byl vůz střední třídy SEAT 1500, o čtyři roky později následoval kompaktní SEAT 850 – i ten se ve Španělsku dočkal čtyřdveřové karoserie. Novinkou jara 1968 byl čtyřmetrový SEAT 124, na který o rok později navázal luxusnější SEAT 1430 téže koncepce. V polovině července 1969 v Barceloně oslavovali vyrobení milióntého automobilu značky SEAT, za celý rok 1969 pak produkce překročila 222 tisíc vozů a SEAT se tak zařadil mezi velké evropské automobilky.

V roce 1971 už byl SEAT největším průmyslovým podnikem ve Španělsku a jeho roční výroba se přehoupla přes 250 tisíc vozů, z nichž přes 30 tisíc se prodalo v zahraničí. Během následujících dvou let se export téměř zdvojnásobil – až na 61 tisíc vozů vyvezených v roce 1973. Vrcholu dosáhla španělská značka v roce 1974, kdy oslavila výrobu dvoumilióntého vozu a její roční produkce dosáhla rekordních 360 tisíc. To už v rámci expanze SEAT odkoupil výrobní závod Authi v Pamploně (původně patřil koncernu British Leyland) a postavil rozsáhlá skladovací zařízení v Martorellu. Hvězdou velmi širokého výrobního programu byl už od jara 1972 kompaktní SEAT 127 nabízený i ve čtyřdveřové verzi, na jaře 1974 debutoval malý SEAT 133 s motorem v zádi, který převzal štafetu oblíbené „osmsetpadesátky“.

Následky naftové a s ní související odbytové krize spolu s problémy ve vztazích s koncernem FIAT, který tehdy vlastnil už 41 % akcií španělské automobilky, provázely SEAT druhou polovinou sedmdesátých let a vyústily v rozvod s turínským koncernem. Do 80. let SEAT vstoupil jako čistě španělský podnik, ovšem s výrobním programem úzce svázaným s původním partnerem. Aby vůbec mohl prodávat a exportovat, musel upravit své vozy tak, aby co nejméně připomínaly turínské vzory, zároveň však v Barceloně začali připravovat zcela nové automobily. Při jejich konstrukci a vývoji spolupracovali s italským designérem Giorgettem Giugiarem, ale také s německými firmami Porsche (poháněcí ústrojí) a Karmann (karoserie).

Koncem září 1982 byla podepsána první významná smlouva o spolupráci automobilek SEAT a Volkswagen (a v sezóně 1983 se v Barceloně začaly vyrábět vozy VW Passat), na jaře 1984 měl premiéru zbrusu nový SEAT Ibiza, první automobil nové generace, po němž na jaře 1985 následovalsedan Malaga. 9. června 1986 byla v Ženevě podepsána smlouva díky níž Volkswagen získal ve španělské automobilce většinový podíl 51 %, o devět dní později byl SEAT oficiálně začleněn jako třetí značka do rodiny VW. Začala nová etapa v historii největšího španělského průmyslového podniku.

Jan Tuček
převzato ze Seat magazínu jaro-léto 1999