Díky spolupráci s přáteli, zejména doc. Danou Lukešovou z Veterinární kliniky z Brna, jsme byli dobře připraveni na expedici, jejíž součástí í bylo i testování nového vozu Ford Transit v extrémních podmínkách. Vzhledem k délce cesty (cca 11 tisíc km) znamenající časté překonávání rozdílných biotopů i nadmořských výšek jsme ocenili především výkonnou klimatizaci, pohodlí a spolehlivost tohoto vozu. Ford Transit 350 LWB 6místný Kombi Van s motorem 2.4 TDi o výkonu 88 kW nám totiž byl během naší pouti neocenitelným společníkem.
Africké putování začalo v marockém přístavu Tanger. Ačkoli jsme víza měli již z Česka a cestovali jsme na pozvání, proběhlo odbavení velmi osobitě. Skupina cca 30 Maročanů vytváří trvalý zmatek, který budí dojem absolutní dezorganizace. V jednom okamžiku se k vám přitočí jiný Maročan a nabídne pomoc. S povděkem přijmete a on vás protáhne celou úřední procedurou. Poté si vyžádá odměnu, a o tu se rozdělí s organizátory zmatku i s úředníky.
Po úspěšném absolvování vstupu do země nás čekala dvoudenní cesta přes pohoří Rif (úředně povolené centrum pěstování marihuany a výroby hašiše) do královského města Fes. V jeho historickém centru je asi 9200 průchodů a uliček, v nichž se člověk ztratí, ani neví jak. Po pár dnech jsme se vydali na nejdelší část naší cesty, vnitrozemím Maroka. Cesta vedla přes Ifrane, stometrové vodopády Cascades d` Ouzoud, přes hřebeny Velkého Atlasu (stoupání po silničkách do téměř 2200 m n.m.) do dalšího královského a největšího vnitrozemského města Marrakech. To je známé každovečerní slavností, která propuká na náměstí za zvuků bubnů a hudby, a jež doprovázená množstvím tanečníků a artistů, končí až po půlnoci.
Z Marrakeche jsme zamířili do Agadiru, turistického letoviska e na břehu Atlantického oceánu. Vzhledem k nízkým teplotám a větru, který se utišil až v pozdních hodinách, se sice v moři nedalo koupat, večerní procházka po pobřeží plném restaurací a kavárniček však patřila mezi nejkrásnější zážitky. Odtud jsme zamířili do národního parku Sous – Massa, do ráje ornitologů u Atlantického oceánu. Rezervaci tvoří především řečiště sladkovodní řeky, která pramení jen 300 metrů od břehu Atlantického oceánu a teče nezvykle do vnitrozemí. Hladina této řeky je o 6 metrů níže než hladina oceánu. Poté jsme se vrátili k pásmu hor, abychom později vyrazili na vrchol nejvyšší hory Vysokého Atlasu a severní Afriky – Jebel Toubkal (4167 m). Dvoudenní výstup s aklimatizací v 3200 m n. m. a převýšením téměř 2500 m stál za to! Po již méně náročném sestupu jsme zamířili do soutěsky Todra. Údolí, kterým protéká řeka, jež za staletí vyhloubila koryto do hloubky téměř 250 m, je v nejužším místě jen 10 m široké. Pohled ze dna soutěsky je nádherný a noc v berberském stanu je za zurčení tekoucí vody a blyštění měsíce v úplňku byla téměř pohádková. Hned časně ráno jsme se rozjeli údolím Tisíců kazeb (kazba je tvrz proti nájezdníkům z pouště), které vede mezi Vysokým Atlasem a Antiatlasem, směrem na Saharu
Očekávala nás nejtěžší a zároveň nejkrásnější část expedice. Dojeli jsme do posledního městečka – Erfoud, kde jsme natankovali a zamířili do oázy jménem Merzougha. Cesta je neznačená, náhodný průvodce pravil: Pořád podle telegrafních sloupů… Po několika kilometrech skončila cesta, pak i telegrafní sloupy a před námi se otevřela jen kamenná plošina odnikud nikam, jen stovky rozježděnýchcest, které se křižovaly, ale nikam nevedly. Stále drželi směr a doufali, že jedeme správně. Náhle se zpoza rozpáleného vzduchu vztyčily 400m vysoké duny saharského písku a v dáli oáza, kterou jsme hledali. Zde jsme se ubytovali v kazbě a na dunách pozorovali západ slunce nad Saharou. Ještě krásnější je východ okolo čtvrté hodiny ranní. Po snídani jsme odjeli zpět směrem na Fes. Na závěr jsme přijali pozvání do královského hřebčína v Bouznice u Casablancy, kde je nejvýznamnější plemenný chov ušlechtilých arabských, arabskoberberských a berberských hřebců a klisen. Se souhlasem Jeho Veličenstva Mohameda VI., mladého marockého krále, jsme nahlédli do jeho privátních stájí, kde nám byly předváděny „živé marocké klenoty“ královských jmen a pohádkových cen.
Původně jsem si Maroko představoval jako vyprahlou africkou zemičku. Našel jsem však nádhernou zem s nevšední přírodou, překrásnými horami, pobřežími, prosperujícím zemědělstvím a kulturou islámu. Jediný výraz, který tuto zemi bezezbytku charakterizuje je barevnost! Skvrnou na dojmech z této země jsou jen všudypřítomné odpadky, které přišly dříve, než se na ně Maroko mohlo připravit…
Roman Smitka, foto autor
Svět Fordu – podzim 2001
Aktuální informace najdete na
Autopůjčovna s nabídkou vozů všech kategorií.
Firmám nabízíme flexibilní pronájem vozů.
KLÍČOVÉ CENTRUM
VÁŠ KLÍČOVÝ PARTNER
Kompletní klíčařský sortiment včetně výroby autoklíčů