Po druhé světové válce měl v rozbombardované Anglii Ken Tyrrell obchod se dřevem a vydělané peníze investoval do motoristického sportu. Začátkem 50. let sám jezdil s průměrnými výsledky závody formule 3, později se přeorientoval a začal připravovat vozy pro jiné jezdce. Tehdy také začal spolupracovat s firmou Cooper, která mu dodávala podvozky.
V roce 1964 vstoupil Tyrrell do formule 3 s dvěma jezdci, když vedle Warwicka Bankse nabídl druhý kokpit mladému jezdci, kterým nebyl nikdo jiný než pozdější trojnásobný mistr světa Jackie Stewart. Ten se za důvěru odvděčil vítězstvím v britském šampionátu. Úzké vztahy se Stewartem nenarušilo ani jeho účinkování v týmu BRM, neboť zároveň jezdil za Tyrrell ve formuli 2, po boku Jacky Ickxe.
V roce 1965 také Ken Tyrrell převzal vedení týmu Cooper-BRM, když se John Cooper těžce zranil při autonehodě. Tím udělal Tyrrell první krok do F1. Po prodeji Cooperu se sice ještě zabýval formulí 2, ale za dva roky se do F1 vrátil. Do podvozku Matra vestavěl nový motor Cosworth DFV, zajistil si Jackie Stewarta a vystupoval jako Matra International. Toto spojení se od prvního závodu ukázalo jako velice silné. Stewart se hned kvalifikoval do první řady, vedl jedno kolo, jen na body nedosáhl. V Holandsku, při pátém závodě, už Stewart vybojoval první vítězství. Následovaly vítězství v Německu a USA a Skot se stal v roce 1969 poprvé mistrem světa.
V roce 1970 tlačila společnost Matra Kena Tyrrella, aby vedle podvozku používal i její dvanáctiválce, ale Brit zůstal věrný Cosworthu a začal spolupráci s firmou March. Designera Dereka Gardnera pověřil konstrukcí podvozku. Ovšem, když se zjistilo, že vůz s díly March není konkurenceschopný, vsadil Tyrrell raději na vlastní vývoj. A udělal dobře. V roce 1971, v první kompletní sezóně F1, získal Stewart na voze Tyrrell 003 druhý titul mistra světa. V následující sezóně prohrál sice s Lotusem a Fittipaldim, ale v roce 1973 Stewart svůj úspěch zopakoval. Tento rok byl však pro Tyrrella osudným, Francoise Cevert zahynul při nehodě v USA, Stewart pověsil závodění na hřebík a Tyrrell si musel náhle hledat dva jezdce.
Na tři roky si zajistil Jody Schecktera a Patricka Depaillera, kteří v roce 1976 vzbudili pozornost se šestikolovým monopostem Tyrrell P34 – Cosworth V8. S ním obsadili mj. první dvě místa v GP Švédska a v mistrovství světa skončili na 3. a 4. místě. Zároveň značka obsadila třetí příčku v hodnocení konstruktérů.
V roce 1979 mu hlavní sponzor ELF vypověděl smlouvu a Tyrrell se musel namísto drahých hvězd poohlédnout po talentech. Svojí kariéru u něho začal Michele Alboreto, Stefan Bellof, Martin Brundle a Jean Alesi.
Po vstupu přeplňovaných motorů do F1 se Ken Tyrrell stále držel tradičního Coswortha, což se později ukázalo jako největší chyba. Tyrrelly jezdily až vzadu. V roce 1979 vstoupil do stáje ceněné na 30 mil. dolarů British American Tobacco, po roce však Ken Tyrrell z nové společnosti vystoupil a stáj byla přejmenována na BAR. Tím éra Kenna Tyrrella ve F1 skončila. Navíc 25. srpna 2001 Ken Tyrrell prohrál boj s rakovinou slinivky břišní, kterou u něho lékaři zjistili v roce 1999.
