Rally safari, jejíž historie se datuje od roku 1953, patří mezi nejnáročnější a nejdelší soutěže v celém světovém mistrovství. Vyznačuje se extrémně náročnými podmínkami, rozbitými tratěmi, neobvyklou délkou rychlostních zkoušek a jízdou v běžném silničním provozu.
Roman Kresta obsadil v první erzetě 13. místo, v druhé se posunul ještě o příčku výše. Na třetí rychlostní zkoušce nevydrželo zavěšení levého předního kola. I přes to si Roman Kresta přivezl další zkušenosti a především spoustu zážitků, s kterými se s vámi rád podělí.
„Prostředí, ráz krajiny a životní podmínky Afriky se snad ani nedají popsat. Musí se to vidět. Je doslova a do písmene neskutečné, jak tam lidé žijí. Nedá se to s ničím srovnat a vůbec jsem netušil, že je něco takového v dnešní době možné. Neuvěřitelná bída, téměř neexistující sociální a zdravotní zabezpečení. Moc to na mě zapůsobilo.
Do Nairobi jsme přiletěli od dva dny dříve než se plánovalo a tak jsme pomáhali s přípravou našeho vozu, o který se starali špičkoví mechanici týmu Škoda Motorsport. Po několika náročných testech musel být vůz zkontrolován a opraven. Trénink, který probíhal od soboty do středy, byl vyčerpávající. Jezdili jsme od rána do večera, protože v tomto období jsou v Africe poměrně krátké dny. Náročnější trénink jsem ještě nezažil. Pro civilní vůz byl terén místy až nesjízdný. Rychlostní zkoušky a přejezdy jsou velice dlouhé. Trať jsme si pouze napsali, na kontrolu už nezbyl čas. Tréninkové vozy dostali pořádně zabrat, na terénním se utrhl motor od držáků. Opravou jsme ztratili půl dne. Trénink byl náročnější než samotný závod. Fyzicky i psychicky. Spali jsme maximálně 4-5 hodin denně. Tréninkový vůz nemá tak dobrý podvozek a jet tolik kilometrů po rozbité trati a ještě psát rozpis, to je opravdu těžké. Hodně nám pomohl Jurgen Bertl, který se Rally Safari několikrát zúčastnil. Upozornil nás hlavně na nebezpečná místa a na úseky, kde se často a rychle mění povrch tratě. Některé úseky se jedou jen na oči. Jsou tak rozbité, že se pouze projíždějí.
Samotný závod už nebyl tak náročný. Před startem proběhl shakedown, kde jsem si vyzkoušel funkčnost a nastavení vozu. Během této zkušební erzety začalo pršet, a tak jsem se mohl seznámit i s místním blátem. Je to mazlavá černá hlína a když zaprší, nalepí se všude. Vůz je hned o poznání těžší. Navíc zalepuje vzorek pneumatik a zhoršuje tím jízdní vlastnosti.
Do závodu jsme odstartovali s číslem 21. Jel jsem s rezervou, naším cílem bylo dojet co nejdál a nasbírat co nejvíce zkušeností. První erzetu jsem si vše vyzkoušel. Nevěděl jsem ještě, jaké mám zvolit tempo, ale i tak jsme dojeli na 13. místě. Druhou erzetu jsme projeli na 12. místě a postupně jsem chtěl zrychlit. Na obou erzetách proti mně jely civilní vozy. Přímo po rychlostní zkoušce a v protisměru. To byl opravdu zvláštní pocit a nikdy jsem nevěděl, co nás čeká za zatáčkou. Odstartovali jsme do třetí erzety a přibližně 20 kilometrů po startu, se po nárazu na terénní nerovnost ohnulo levé přední rameno. Jeli jsme dál, ale tato zkouška měřila téměř 113 kilometrů. Přesně 42 kilometrů před cílem rameno prasklo a utrhl se i celý závěs. Poškození se na místě nedalo opravit a tak jsme přemýšleli, co dál. Chtěli jsme počkat na doprovod, ale ten nejel a pomalu se začínalo stmívat. Potkali jsme známé z Nairobi a dozvěděli se, že je velice nebezpečné zůstat za tmy na místě. Do servisu to bylo asi 130 kilometrů. Tak jsme všechno přemístili do kufru naší octavie a vymontovali pravou zadní pružinu, abychom co nejvíce odlehčili předek vozu. Zaplatil jsem několika místním, kteří si společně s Honzou vlezli do kufru a vyrazili jsme po třech kolech. Projeli jsme nejkritičtější místo a vysadili domorodce. Ti chudáci šli zpátky pěšky asi 40 kilometrů. Do kufru si pro změnu vlezli naši známí z Nairobi a společně jsme se vrátili do servisu.
Safari rally je opravdu dobrodružství. Je specifická a naprosto odlišná od jiných podniků. Mrzí mě, že jsme nedojeli dál, ale i tak jsem si přivezl spoustu zkušeností a zážitků. Rád bych se na tuto netradiční soutěž vrátil.“
