Rudolf Caracciola, narozený 30.ledna 1901 odstartoval svoji velkolepou kariéru automobilového jezdce 10.června 1922 na berlínském okruhu Avus. To už však závodil rok na motocyklu. Jeho první úspěchy za volantem jej však jen utvrdily v tom, že se vydal správnou cestou. „Automobilovým jezdcem jsem se nestal jen z rozmaru, automobilový sport mě doslova fascinoval“, přiznal v pozdějších letech Rudolf Caracciola, který kromě dvou let, kdy jezdil s Alfou Romeo, usedal za volant Mercedesů. S nimi také dobyl největších úspěchů, ať již s modelem SSKL nebo legendárními Stříbrnými šípy, které v 30.letech vládly závodním tratím.
Během kariéry vyhrál v letech 1922 až 1939 Němec s italským jménem 152 závodů, včetně 18 Velkých cen a šesti Grand Prix Německa. V letech 1930 až 1932 vybojoval tři tituly mistra Evropy v závodech do vrchu, jejichž význam se tehdy vyrovnal s Velkými cenami. V dalších letech přidal ještě tři tituly evropského šampiona na okruzích, které v podstatě odpovídají dnešnímu titulu mistra světa.
V jeho sbírce nechybějí ani titul mistra Německa nebo vítězství z Masarykova okruhu 1937 nebo ze závodů do vrchu Zbraslav – Jíloviště. Na jeho souboj s „králem vrchů“ Hansem Stuckem se v roce 1930 přišlo na Zbraslav podívat dokonce sto tisíc diváků. Rudolf Caracciola vyhrál nejen v tomto roce, ale také v příštím, kdy se jel slavný kopec naposledy. Se sportovním Mercedesem SSKL prolétl trať na Baně průměrnou rychlostí 123,8 km/h, čímž vytvořil nejen rekord tratě, ale také o 11 setin sekundy porazil Stucka. Se speciální aerodynamickou verzí Stříbrného šípu vytvořil rovněž několik rychlostních rekordů včetně největší dosažené rychlosti na normální silnici – 432,4 km/h.
Po druhé světové válce se Rudolf Caracciola přezdívaný pro jeho bravurní jízdu za mokra „Regenmeister“ se na závodní tratě ještě vrátil, ale po dvou vážných haváriích skončil. Po krátké těžké nemoci zemřel v roce 1959.
