Kdo to zavinil? (I)

Lidstvo si několik tisíc let lámalo hlavu, jak si ulehčit nejen práci, ale i přesun z jednoho místa do druhého. Zpočátku využívalo síly větru a vody, jenže přirozené síly nebyly vždy po ruce. První zásadní obrat nastal, až když člověk odhalil možnost páry a James Watt zkonstruoval v roce 1765 parní stroj. Ten posloužil sice k mnoha účelům, včetně pohonu kočárů a samohybů, ale který automobil byl vlastně první?

Pokud označíme za definici automobilu silniční vůz poháněný vlastní silou, potom bychom za první mohli označit vozidlo čínského misionáře Verbiesta, který údajně v roce 1655 postavil čtyřkolový stroj, poháněný reakční silou páry. Dalším už prokazatelným automobilem bylo párou poháněné vozidlo, zkonstruované v roce 1771 Francouzem Cugnetem. Na přelomu 18. a 19. století se především v Anglii hodně experimentovalo s parním pohonem.

Doslova převrat však způsobili v druhé polovině 19.století Karl Benz, Gottlieb Daimler, Wilhelm Maybach a Nikolaus August Otto, označovaný za vynálezce spalovacího motoru. Otto vycházel ve svých výzkumech z plynového motoru Belgičana Lenoira, který si jej nechal v roce 1860 patentovat a o tři roky později postavil tříkolový „samohyb“. Ovšem Otto si dobře uvědomoval, že svět potřebuje pro pohon vozidel lehký motor. Dosavadní svítiplyn nahradil tekutým palivem a po dílčích pokusech postavil v roce 1874 čtyřválec s čtyřdobým cyklem. Sám mu nepřisuzoval velkou budoucnost, neboť nepochopil jeho dosah a zabýval se jednoválcem. Jenže, jak se ukázalo, Otto nebyl první i když deset let žil a jeho firma Otto-Langen Gasmotorem Deutz v přesvědčení, že mají monopol na čtyřdobé motory. Rok před patentem „běhal“ už v Mnichově, kde jej zkonstruoval hodinář Reithmann k pohonu svých soustruhů.

Od roku 1870 působili v Deutzu ve funkci technického ředitele Gottlieb Daimler a jako šéf technické kanceláře Wilhelm Maybach. Daimlerovi bylo jasné, že dosud existující velký a neforemný Ottův motor nevyhovuje praktickému použití, proto se osamostatnil v roce 1882 a v Cannstattu zřídil dílnu, v níž Maybach systematicky pracoval na malém a lehkém motoru a značnou měrou se tak v roce 1885 zasloužil o konstrukci prvního rychloběžného čtyřdobého spalovacího motoru, podle tvaru nazvaného „stojící hodiny“. Stojatý, vzduchem chlazený jednoválec o objemu 264 ccm, u něhož poprvé použil benzínu namísto drahého svítiplynu, zabudovali do dřevěné dvoukolky a předchůdce motocyklu byl na světě. V následujícím roce jej použil, ovšem se zvětšeným objemem na 462 ccm (výkon 1,1 k) ve čtyřkolovém kočáře. Kromě toho poháněl také člun, vzducholoď, tramvaj a požární stříkačky.

(Pokračování zítra)