„Evropské Superturismo“ vyhrál Giovanardi

Šampionát Euro-STC, pod patronací italského promotéra ISC, se skládal z devíti závodů, které se odehrály jednak na italských tratích v Mugellu, Perguse, Monze, Imole, Misanu a Vallelunze, jednak hostovaly také v Rakousku, Maďarsku a Brně. Ve startovní listině tak pochopitelně převažovali Italové, které sporadicky doplňovali Slovák Andrej Studenič, Polák Djurka, Němec Symanzick a hlavně pak vynikající Holanďan Peter Kox. Ten také s rychlou Hondou Accord vyhrál dvě úvodní jízdy (každý závod se skládal ze dvou samostatně bodovaných jízd) a ještě v polovině sezóny si udržoval vedoucí pozici. Ještě v Brně vyhrál jednu jízdu, v druhé však dojel až devátý a v posledním závodě dvakrát podlehl továrním jezdcům Alfy Romeo – Fabriziu Giovanardimu a Nicolu Larinimu. Tím si Giovanardi s pěti prvními místy a pěti druhými zajistil celkové prvenství, zatímco Kox se musel spokojit s druhou příčku. A nepomohla mu ani účast druhého vozu Honda řízeného Tarquinim, který měl v posledním závodě podpořit Koxe v boji o titul. Třetí příčku si s vozem BMW 320i vybojoval Gianni Morbidelli se čtyřmi prvními místy, čtvrtý skončil Nicola Larini s Alfou Romeo 156 a pátý Emanuele Naspetti s BMW 320i, kteří nevyhráli ani jednu jízdu. Naproti tomu Roberto Colciago s Audi A4 quattro si na své konto připsal čtyři vítězství, ovšem v dalších závodech nasbíral pouze třicet bodů, což jej odsunulo až na šestou příčku.

Zajímavostí Euro-STC byl start Johny Cecotta s vozem BMW 320i týmu Isert v posledním závodě sezóny. Po dvouleté přestávce se vrátil za volant a dojel na 5. a 6. místě.

Mistrem Velké Británie se stal Švýcar Alain Menu před Anthony Reidem a Richardem Rydellem, všichni startovali s Fordem Mondeo, čtvrtá a pátá příčka patří Ivanu Mullerovi a Jasonu Platovi s vozy Opel Vectra. Tímto úspěchem se také Ford rozloučil po čtyřiceti letech s Britským mistrovstvím cestovních vozů. Důvodem je hlavně změna technických předpisů, které staví nové Mondeo do nevýhody.

Konečné pořadí Euro STC: