Ugrilovaný k dokonalosti

Od nejmenších komponentů až po celý prototyp, vše ve vašem autě bylo někdy natřásáno, olejováno, mrazeno a rozbíjeno, aby se stalo tím nejbezpečnějším, nejpohodlnějším, zkrátka nejlepším, co je na trhu k dispozici.

Ford má „mučírny pro auta“ v Michiganu, Arizoně, na Floridě, v Belgii, Německu a ve Velké Británii. Součástky vozu, který jde do prodeje, tedy procestovaly všechna tato místa, kde je čekaly tvrdé zkoušky.

Nic není ponecháno náhodě. I nejmenší díly vznikají nejprve na obrazovkách počítačů, kde procházejí silničními testy, takže hned na začátku procesu se vychytá spousta chyb. A úlohu počítačů při urychlování vývoje snad ani nemusíme zdůrazňovat.

Tím však testy nekončí. Ford jich musí provést tisíce, jak reálných, tak i modelových, než se rozhodne nabídnout vám nový vůz. Automobilce patří světový primát v počtu výzkumných pracovišť a vývojových laboratoří.

Čelní náraz

V inženýrském centru Fordu v britském Duntonu se nachází rodina dvaceti testovacích figurín lidí různého věku a velikosti. Pokud je vybavena všemi potřebnými senzory, přijde jedna na sedmdesát tisíc liber.

Dříve než nový model dostane zelenou ke vstupu na trh, musí absolvovat bezpečnostní test. Do sedadel jsou posazeny figuríny a vůz je „vržen“ proti zdi. Každá nárazová zkouška stojí okolo 150 tisíc liber. Díky přísným bezpečnostním normám máte dnes mnohem větší šanci vyváznout bez nehody bez následků než před 10 lety. Auta jsou vybavena novými bočními výztuhami a airbagy, jejich karosérie je zkonstruována tak, aby pohltila maximum nárazu a ochránila cestující. Senzory figurín zaznamenají všechna pravděpodobná zranění a přitom vydrží více náročných testů.

Dnešní počítače jsou již na úrovni, kdy nárazové testy lze simulovat na monitorech se stejnými výsledky jako u testů reálných. Je to samozřejmě mnohem rychlejší i levnější. Důkladný systém Fordu však vyžaduje, aby všechny poznatky byly ověřeny i v praxi.

Vědci z inženýrského centra Fordu chtějí mít jistotu, že při případné nehodě budou zranění hlavy řidiče či spolujezdce minimální. Proto vrhají imitaci lidské hlavy plnou senzorů proti přístrojové desce, volantu a oknům. Na základě výsledků upravují design volantu a oken tak, aby byly co nejbezpečnější.V krizových momentech se testují i brzdy, řízení, převodovka a zavěšení.

Za volantem robot

Dalším testem je trenažér, který umí simulovat všechny typy silnic na světě, včetně kamenité cesty v Indii či ledové vozovky v Kanadě. Naprogramovaní roboti napodobují styl nejhorších řidičů-začátečníků. Prototypy trpí 80 tisíc kilometrů při křupání převodové skříně, špatném brždění či neurvalých obrátkách.

Dunton je jednou ze tří podobných testovacích lokalit – sesterská místa jsou v německém Merkenichu a belgickém Lommelu. Právě tak je 15 testovacích drah, na nichž trénovaní řidiči se „silnými žaludky“ trápí auta při ďábelských tanečcích. „Koupele“ v hluboké i slané vodě či v bahně, rozlámané kusy betonu, kočičí hlavy, železniční přejezdy, půlmetrové jámy, vysoké hrby, oblázky nebo jako led hladké „dlaždičky“ z nerez oceli – takové „lahůdky“ čekají zkušební vozidla.

Vedle bezpečnosti plní Ford také své další předsevzetí nabízet špičkovou kvalitu ve všech směrech, tedy i pokud jde o pohodlí v kabině. Stejně jako vzhled jsou důležité i zvuky, které vůz vydává. Inženýři Fordu proto potencionálním zákazníkům přehrávají desítky variant vrčení motoru, cvakání kontrolek, otevírání přihrádek či zavírání dveří. Než se nový model dostane na rýsovací prkno, musí mít vývojoví pracovníci v požadavcích uživatelů vozů jasno.

Jedna s testovacích zvukových „komnat“ v Merkenichu patří mezi největší zkušebny svého druhu na světě. Velký počet mikrofonů kontroluje, zda vůz splňuje předepsané hlukové limity. Aeroakustický větrný tunel slouží testům, které odhalí, zda proud zvuku obtékající ve vysokých rychlostech automobil a jeho venkovní části jako například zrcátka nebo anténu, nevydává zvuky nepříjemné pro řidiče.

Při testech nového Fordu Focus museli inženýři odstranit zvuk vycházející z těsnění dveří. Mluvčí oddělení technologie a designu Sarah Perrisová tvrdí: „Nemohli jsme ten zvuk akceptovat, přestože ho devětadevadesát procent lidí vůbec nezaregistrovalo.“

Mrazem i peklem

Auta musí 24 hodin mrznout v laboratoři při teplotě -30 (C nebo se grilovat při +45 (C. Podle Perrisové má tento sadismus vůči vozům jedinou pohnutku – uspokojit zákazníka. „Prodáváme auta po celém světě včetně Indie nebo Kanady, kde jsou tyto teploty běžné. Chceme, aby i tam byli majitelé šťastní,“ říká.

Inženýři v Duntonu trpí během testů v šortkách a tričkách nebo naopak v huňatých bundách, aby zažili pocity řidiče a zjistili vlastnosti vozu. I díky těmto testům pod střechou se mohou Fordy směle postavit žhnoucímu arizonskému slunci, ledovým větrům Arktidy či vysoké vlhkosti na Floridě.

Sarah Perrisová říká: „Fordu patří světový primát v kvalitě testů a vybavení výzkumných pracovišť. V porovnání s konkurencí máme ve většině ukazatelů náskok.“

Važte si proto svého auta. Prošlo peklem, aby se k vám mohlo dostat.

Ráj inženýrů

Inženýrské centrum Fordu v Duntonu vzniklo před více než 30 lety a dnes zaměstnává asi čtyři tisícovky automobilových specialistů a podpůrných profesí. Jen za minulý rok do něj bylo investováno přibližně 350 miliónů liber.

Záběr specialistů z Duntonu zahrnuje nejen vývoj motorů či testy vozidel a jejich součástí, ale hraje i velkou roli při hledání nových technologických řešení. Dunton klade důraz například na co největší bezpečnost a co nejnižší produkci škodlivin. Díky práci inženýrů v Duntonu například dvacet dnešních vozů Ford Fiesta produkuje stejné množství škodlivých emisí jako jedna Fiesta z roku 1976.

Pracoviště Dunton simuluje extrémní podmínky pro testování motorů a vozidel – lze zde vytvořit podmínky klimatických pásem od Arktidy až k rovníku. Provádějí se tu i nárazové testy, zkoušky trvanlivosti automobilových „polotovarů“, systémů a součástek.

Svět Fordu – podzim 1999