Klimatizace není přepych

Řada z motoristů si určitě svatosvatě slibuje, že až si bude pořizovat další vůz, nebude v něm klimatizace určitě chybět. Tento postoj není nijak výjimečný, protože podíl nově prodávaných vozů, které jsou vybavené klimatizací, rychle narůstá. Nechť hovoří čísla: U Opelu se od roku 1995 výroba automobilů vybavených klimatizací ztrojnásobila a dnes tvoří vozy s klimatizací více než 60 % z celkové produkce. V první polovině letošního roku měly téměř dvě ze třech Aster nové generace klimatizací (přesně 61,1 %), klimatizaci měla i každá čtvrtá Corsa (26,6 %). Přitom ještě v roce 1995 to bylo pouhých 8,8 % v případě Astry a 2,1 % v případě Corsy. Ve stejném období si klimatizaci dopřálo 36,6 % majitelů Vecter a 80 % majitelů Omegy. V současně době je klimatizací vybaveno devět z deseti Vecter a plných 94 % všech vyrobených Omeg.

Dobrá pohoda půl zdraví

Také lékaři jsou pro to, aby se klimatizace v automobilu rychle rozšířila. Své důvody opírají o řadu prováděných testů. Podle nich se při delší jízdě za parného počasí dokonce prodlužuje dráha pro zastavení vozu (reakční čas řidiče + brzdná dráha) z rychlosti 100 km/h o plných 30 metrů!

Teploty kolem 35o C ve voze mají už značně negativní vliv na reakce řidiče. Po devadesáti minutách jízdy se reakční čas zhoršuje o 65 %. Tento stav se prý nechá srovnat s účinkem, který vyvolá 0,5 promile alkoholu v krvi. Příjemně klimatizované prostředí má blahodárný vliv na psychiku řidiče, jeho puls zůstává v normálu a stresová hladina je hodně vysoká.

Jak pracuje klimatizace

Klimatizace využívá uzavřený oběh chladicího média, které slouží jako „přepravce energie“. Chladicí médium má za úkol v opakujícím se cyklu odebírat teplo ze vzduchu proudícího do interiéru a na jiném místě se ho opět zbavovat.

Srdcem klimatizace je její kompresor. Ten nasává chladivo v plynném stavu, stlačuje ho a zároveň ohřívá. Jeho cesta vede dál do vzduchem chlazeného kondenzátoru, což je vlastně chladič, který bývá zařazen před chladič vody motoru. Protože teplota chladiva je daleko vyšší nežli teplota okolí, chladivo mu předává teplo, samo se ochlazuje a přitom kondenzuje, obdobně jako vodní pára na chladných kuchyňských oknech.

Nyní se chladivo v kapalném stavu stále pod značným tlakem vede do odlučovače vlhkosti, aby u dalších dílů nedošlo k jejich zamrznutí. Poslední stanici v tomto oběhu tvoří redukční ventil a výparník, ve vozidle umístěné pod přístrojovou deskou. Škrticí ventil, který odděluje vysokotlakovou část od nízkotlakové, zužuje průřez a chladivo v objemném výparníku expanduje a mění se opět na plyn. Teplo, nutné pro odpaření, odebírá okolnímu teplému vzduchu, který přes lamely výparníku proudí do interiéru vozu a tak se ochlazuje. Pozitivním doprovodným efektem je, že vzduch vedený do kabiny ztrácí svoji vlhkost, která silným ochlazením vzduchu kondenzuje.

Komfort něco stojí

Chladicí oběh spotřebovává energii, která je zapotřebí k pohonu kompresoru propojeného s motorem klínovým řemenem a magnetickou spojkou. Příkon kompresoru bývá kolem 5 kW, což je v městském provozu relativně hodně, protože jízda ve městě vyžaduje jen malý výkon, často pak běží motor pouze na volnoběh. Jízda městem se zapnutou klimatizací tak může zvýšit spotřebu až o 1 l/100 km.

Při jízdě mimo město, zvláště pak na dálnici, nehraje příkon kompresoru téměř žádnou roli. Výrobci klimatizací udávají, že automobil s klimatizací spotřebuje ročně v průměru o 0,3 l paliva na 100 km jízdy víc, než vůz bez klimatizace. V obdobném měřítku ale spotřebu zvyšují i otevřená okna nebo stažené střešní okno, protože vzniklé víření vzduchu zvyšuje aerodynamický odpor vozu.

Pavel Biskup

převzato z OPEL magazínu léto ´99
vychází zpravidla čtvrtletně a je k dispozici u dealerů OPEL