Zlatý Růža má závodnické choutky

Jeho největším koníčkem je samozřejmě hokej. Velice rád si ale zahraje i golf a tenis, na fotbal se kvůli nedostatku volného času spíš jen dívá. Rád by prý také alespoň jednou usedl za volant okruhového auta a pěkně ostře si zazávodil. Je totiž vášnivý motorista, jehož choutky v současné době uspokojuje Opel Omega s přeplňovaným vznětovým motorem 2.5TD. „Omega je mimořádně komfortní a výkonný vůz. Jezdil jsem už s celou řadou aut různých značek, ale tohle auto mi vyhovuje nejvíc,“ hodnotí svoji Omegu Vladimír Růžička.

Stejně jako na ledě i na silnici se řadí mezi řidiče dravé a rychlé. Za všech okolností však nadevše ctí a respektuje bezpečnost – nejenom vlastní, ale i ostatních účastníků silničního provozu. Za nejrozumnější řidiče považuje jednoznačně Američany, protože jsou prý ohleduplní a solidární. A jaké vlastnosti by podle Vladimíra Růžičky žádnému dobrému řidiči neměly chybět? „Jsem přesvědčený, že k řízení automobilu je potřeba – stejně jako v hokeji – především předvídavost, prostorová orientace a dobrý postřeh,“ tvrdí. „V tom mají hokejisté obrovskou výhodu, protože bez těchto schopností by se dobrými hokejisty prostě nikdy stát nemohli.“

Vladimír rád cestuje – není ani tak důležité kam, hlavně když cesta pěkně rychle ubíhá. „Poskakování ve štrúdlu aut mít nemusím, stejně jako jízdu na sedadle spolujezdce. Nevadí mi ani delší cesty, protože během nich mám dost času se svými spolujezdci – nejčastěji spoluhráči – v klidu probrat všechno důležité, na co třeba stále nebyl čas.“

Sen skutečností

Účast v olympijské sestavě po mnohaleté reprezentační odmlce považuje Vladimír Růžička ,kterému přátelé a fanoušci neřeknou jinak než Růža, za neskutečně nádherné naplnění velkého snu. „Mnozí odborníci i fanoušci mi před olympiádou v Naganu moc šancí nedávali a často mi to také neskrývaně naznačovali. Uznávali mě sice jako dobrého hráče, který je ale už poněkud v letech a extraliga není turnaj století.“

Vladimír však vždy tvrdil: Má-li hráč výkonnost a formu, tak ať je v nároďáku v osmnácti nebo v pětatřiceti. Hlavně když zapadá do mužstva. „Trenéři mi dali šanci a já v tu chvíli zapomněl na nepřející lidi a ze všech sil jsem se snažil nezklamat ty, kteří mi věřili a fandili. Tvrzení, že budu čekat na červené a na vracení do vlastní třetiny už mít nebudu, jsem hodil za hlavu – řečičky nemají cenu. Nejdůležitější přece je, když to k něčemu vypadá na place. A jsem rád, že to v Naganu dopadlo tak, jak to dopadlo. To byla snad nejlepší odpověď na všechny ty povídačky. Uspěli jsem v turnaji turnajů a v cestě za zlatou medailí jsme všichni společně porazili i ty největší favority.“

Olympijské hry v Naganu byly první v historii ledního hokeje, které natolik ovlivnily bosse NHL, aby „dobrovolně“ přerušili průběh své soutěže a uvolnili největší hvězdy pro reprezentaci národních celků. Kdo ví, jestli by se stejně rozhodli, kdyby tušili, že právě Češi budou zlatí…

Boris Horák

převzato z OPEL MAGAZÍNU léto 98
vychází zpravidla čtvrtletně a je k dispozici u dealerů OPEL