Týden se lvem v zádech (2)

Každý výrobce automobilů dnes spolupracuje s řadou firem, které mu dodávají různá příslušenství do jeho vozů a spolupodílejí se tím i na inovacích jeho modelů. Nejinak je tomu i u Peugeotu, jehož automobily jsou osazeny komponenty od firmy Faurecia, která je dceřinnou společností skupiny PSA. Je jedním zjejich nejvýznamnějších výrobců, neboť zaujímá v tomto oboru páté místo v Evropě. Ve výrobě sedadel jí na našem kontinentu patří dokonce prvenství s třicetiprocentním podílem na trhu. Třetí příčka ve světě potom jen podtrhuje její postavení. Zaměstnává 30. 000 lidí v pětadvaceti zemích, včetně Číny a Brazílie. Ani Česká republika nechybí v jejím seznamu, ve spolupráci s firmou Ekotex u nás vyrábí pláště na sedadla a opěrky hlavy. Jejím prvním partnerem je samozřejmě Peugeot, ale hned za ním následuje Volkswagen a rovněž cestující v japonských Hondách a Toyotách si ve velké míře hoví v sedadlech firmy Faurecia. Osmdesát procent její výroby tvoří přístrojové desky, volanty, systémy řízení, přední nárazníky a dveřní panely. Je rovněž výrazným producentem ventilátorů a výfuků. Velký význam přisuzuje vedení firmy recyklaci výrobků a úsilí o zdravé životní prostředí. O tom, že to nejsou jen prázdná slova, svědčí částka až osmi milionů franků investovaná ročně do těchto aktivit.

Ve Vesoulu jsme zase navštívili závod na výrobu náhradních dílů a centrální sklad. Jejich tři tisíce zaměstnanců pracuje pouze pro Peugeot. Zde nám hostitelé ukázali, jak vznikají sedadla pro nejluxusnější typy vozidel, jejichž potah je z prvotřídní kůže. Jelikož se jedná o drahý materiál, mohou šičky zaujmout své místo na výrobní lince minimálně po půlročním zaučení. Nasazování kožených potahů na kostru sedadla je prací, kterou jsou zase pověřováni jen silní muži a společně se svými zručnými kolegyněmi tak připraví denně k expedici do montážního závodu sedadla až na třista vozů.

Centrální sklad náhradních dílů Peugeotu, z něhož každých pět minut odjíždí naložený kamión, tvoří obrovské haly zaplněné regály až ke stropu. Mezi nimi se proplétají vysokozdvižné vozíky spolu s automatickými, které nikým neřízeny jedou po určené trase a přesně vědí, kde a u koho mají zastavit, aby předaly nebo dostaly potřebný díl. Porůzně se křižujících linkách zase putujíkrabice a bedýnky, které končí v expedici, kde muži z průvodních listů kontrolují, jestli jejich obsah odpovídá seznamu.

Jeden z nejvýznamnějších montážních závodů Peugeotu se nachází ve městě Sochaux, kde sídlí i firemní muzeum. Z výrobních linek zde denně sjíždí 1250 vozů typu 106, 406 a 605, v případě potřeby se toto číslo může zvětšit až na 1850. Přestože je Francie všeobecně považována za zemi vína, závod v Sochaux byl zvláště nám blízký v tom, že až do poloviny sedmdesátých let se na jeho území nacházel dokonce firemní pivovar. Celý komplex, který má osmnáct a půl tisíce zaměstnanců, tvoří vlastně několik závodů, z nichž nejstarší slévárna, postavená v roce 1912, denně zpracuje 300 tun litiny. Jestliže jsme se v úvodu tohoto vyprávění zmínili o tom, že jako ostatní přední světoví výrobci automobilů i Peugeot spolupracuje s řadou firem, které mu dodávají různé komponenty, tak v případě tlumičů pérování toto konstatování neplatí. Francouzská značka je totiž jediná, která se při výrobě tohoto dílu spoléhá pouze sama na sebe. Převládá u ní totiž názor, že její tlumiče, kterých denně vyrobí čtyřicet tisíc kusů,jsou levnější a kvalitnější než konkurenční.

Přes lisovnu a lakovnu a kompletaci elektrokabelů, jsme se dostali k nejzajímavějšímu úseku výroby v každé automobilce, konečné montáži. V Sochaux opouští výrobní linku každých čtyřicetpět vteřin nový vůz. Přestože linka je prakticky celá automatizovaná, naši hostitelé neprojevovali přílišnou snahu, ukázat nám ji. Ne proto, že by před námi chtěli něco tajit, ale asi by byli radši, kdybychom k nim zavítali příští rok, kdy budou otevírat zcela novou a tudíž i daleko modernější. Taková náročná modernizace stojí samozřejmě spoustu peněz, o čemž svědčí fakt, že v období třinácti let od roku 1986 do konce příštího roku spolkne celkem šestnáct miliard franků. V této částce je započítáno i grandiózní odklonění řeky do kanálu Rhona-Rýn, které znamenalo zisk šestnácti hektarové plochy navíc. Obvykle stojí na půdě závodu připraveno k expedici pět až osm tisíc nových vozů , z nichž sedmdesát procent je určeno na export.

Je sice hezké vidět jak vznikají automobily, které mají i u nás velmi dobré jméno, ale všichni jsme se nejvíce těšili na druhou část týdne, konkrétně na čtvrtek a pátek, kdy jsme dostali možnost, vyzkoušet si hned několik typů vozů se lvem ve znaku. Z Rambouillet tedy 29. října vyrazila malá kolona šesti zcela nových Peugeotů na silnice vedoucí malebnou krajinou kolem řeky Loiry. Perfektně připravený itinerář, který nás zavedl jak na dálnice, tak na silnice „okresního“ formátu, určil vždy přesně místo kde se naše malá kolona sjela, aby si dvojice, které tvořily jednu posádku, vozy vyměnily. A právě na parkovištích u dvou ze světoznámých architektonických skvostů, které jsou s touto řekou spojovány, měnila auta své dočasné majitele. Měli jsme tak možnost svírat postupně volanty nejmenší stošestky s automatickou převodovkou a motorem o objemu 1.600 ccm, novinky dvěstěšestky se stejným motorem, ale převodovkou manuální, dostatečně známé třistašestky vybavené osmnáctistovkovým motorem. Řadu čtyřistašestek reprezentovaly: dvoulitrový automat, sedan se světovou novinkou, vznětovým motorem HDI a konečně vrchol nabídky tohoto vozu, pohodlné, ale zatraceně rychlé třílitrové kupé. I když šestnáctistovky udělaly ze dvou nejmenších vozů také pěkná „žihadla“. Přiznám se, že mému naturelu nejvíce vyhovovala čtyřistašestka s oním záhadným motorem HDI. Se sedanem střední třídy si velice dobře rozuměl, dokázal mu dát zrychlení rovné zážehovému turbomotoru. Tento motor s přímým vstřikováním a točivým momentem už při šestnáctistech otáčkách si vezme oneuvěřitelných osmnáct až dvacet procent méně paliva, než pohonné jednotky s nepřímým vstřikováním, které budou postupně v celé škále vyráběných vozů nahrazovány tímto trumfem Peugeotu. Hezky se asi předcházející řádky četly těm, kteří už o tomto motoru něco slyšeli a uvažují o zakoupení některého z typů této značky. Dobře jsem se cítil i v třistašestce, třílitrové kupé jsem bral jako možnost, vyzkoušet vůz přestavující onu třešničku na dortu, kterou ochutnáte nebo vychutnáte, ale víte, že není pro vás běžnou stravou. K vznětovým motorům ještě dovětek. Skupina PSA je jejich největším výrobcem na světě, používají je i konkurenční značky a doposud jich její motorárny opustilo osm miliónů kusů.