Stabilizační systém ESP: Elektronický anděl strážný

O systému ESP se celkem nedávno hodně mluvilo především v souvislosti s aférou kolem nového modelu jedné renomované automobilky, který se převrátil během náročného testování při tzv. losím testu – to je prudký manévr, simulující překotný vyhýbací manévr před překážkou, která se nečekaně dostane do cesty svižně jedoucího vozu. Po tomto incidentu ona automobilka znovu přepracovala podvozek svého nového modelu a standardně jej nyní vybavuje elektronickým stabilizačním systémem.

Filozofie Volkswagenu ve vztahu k ESP je poněkud odlišná: Jednoduše řečeno – systém ESP nesmí být chápán jako prostředek ke zlepšení sporných jízdních vlastností určitého vozu, ale jako prvek, zvyšující laťku bezpečnosti jízdy a umožňující řidiči kontrolu nad vozem i v mezních kritických situacích.

Pro pochopení principu práce ESP systému je dobré nejprve uvést, že automobil se při jízdě zatáčkou může pohybovat prakticky ve třech modelových situacích:

• Dráha vozu zatáčkou koresponduje natočení kol, vznikající otáčivý moment odpovídá požadované trajektorii.
• Vůz se pod vlivem odstředivých sil a tím vznikajícího momentu stáčí více, než odpovídá ideální dráze vozu zatáčkou. Jde o tzv. přetáčivou charakteristiku.
• Opakem předchozího stavu je situace, kdy vůz má tendenci vyjíždět k vnějšímu okraji zatáčky, je tedy tzv. nedotáčivý.

Přetáčivost i nedotáčivost jsou samozřejmě zárodkem potenciálního nebezpečí – a to je právě moment, kdy bleskově zasahuje ESP. Kontrolovaným přibrzděním jednoho z kol buď zvětší nebo naopak zmenší velikost momentu, který stáčí vůz do zatáčky, a tak velmi účinně zvýší stabilitu jízdy.

Najede-li např. řidič příliš rychle do ostré pravé zatáčky a záď vozu se začíná stáčet rychleji a více, než je potřebné – vůz je přetáčivý – ESP přibrzdí levé přední kolo. Tímto zásahem vyvolaný moment působí proti původnímu momentu otáčení, zmenší jej a vůz dokončí zatáčku ve zvolené stopě. V opačném případě – kdy ve stejné zatáčce vůz i přes výrazně natočená kola má tendenci pokračovat ve směru k vnějšímu okraji vozovky – je tedy nedotáčivý – ESP přibrzdí pravé zadní kolo. Vzniklý moment se sečte s původním otáčivým momentem a vůz se opět dostává do optimální trajektorie.

Výhodou stabilizačního systému ESP, který Volkswagen na přání montuje do některých modelů, je, že dokáže sám rozeznat moment, kdy se vůz dostává v zatáčce mimo kontrolu a je nutné okamžitě zasáhnout do řízení. Jak je možné, že je tento systém tak „chytrý“, že citlivěji a rychleji než řidič dokáže rozeznat mezní situaci?

Tajemství je samozřejmě ve vyspělé elektronice – počítačový mozek systému ESP neustále sleduje a ve zlomcích sekund vyhodnocuje celou řadu veličin a parametrů: Rychlost vozu, otáčky kol, polohu akceleračního pedálu, úhel natočení volantu a velikost stáčivého momentu a příčného zrychlení. Tyto hodnoty výkonný procesor porovnává s naprogramovanými údaji, popisující mezní jízdní situaci a pokud usoudí, že se k nim vůz dostává nebezpečně blízko, vydá pokyn brzdovému systému k adekvátnímu zásahu.

Častou otázkou řidičů je, zda jim ESP, které de facto pracuje zcela samostatně, neubere požitek z dynamické jízdy. Nemusejí se však obávat: ESP bdí nad bezpečností jízdy a zasahuje pouze v mezních situacích, které by už řidič svým uměním nezvládl. ESP systém ve voze Volkswagen Golf je navíc možné vypnout. To je aktuální třeba při potřebě vyřadit z činnosti protiprokluzové zařízení ASR, což někdy vyžadují extrémní jízdní situace.

Elektronický stabilizační systém ESP je prvkem, který výrazně zvyšuje bezpečnost jízdy v moderních automobilech. Podobně, jako třeba v případě protiblokovacích systému ABS nebo airbagů však jeho tvůrci vždy zdůrazňují: ESP umí hodně, nedokáže však posunout fyzikální limity. Nezneužívejte jej tedy.

Volkswagen magazín jaro ’99