Škoda Octavia kombi 1.9 Tdi jezdí za pět litrů

Koupit si novou Octavii kombi nemusí ještě znamenat, že jde o modelový rok 2005 nebo teď už také 2006. S náběhem druhé generace, kterou jsme otestovali, se stále totiž ještě vyrábí předchozí model Tour.

Na úvod si připomeňme, že první Škoda Octavia kombi vyjela v roce 1998, o dva roky později prošla faceliftem a na podzim 2003 další modernizací. Ačkoliv nezapře původní linie, přesto dokazuje, že také kombi může mít atraktivní design se sportovním nádechem.

K charakteristickým rysům patří maska s chromovým rámečkem, velké světlomety (na přání xenonové) a výrazný prolis kapoty motoru do V. V souladu s nimi koresponduje ještě několik detailů jako široké blatníky, lišty vedoucí od předních světlometů po koncové svítilny nebo směrovky ve vnějším zrcátku.

Oproti minulému modelu se délka prodloužila o necelých 7 cm na 4,5 metru a šířka povyrostla takřka o 4 cm na 1,7 metru. Zvětšením rozvoru o 6,6 cm na 2,5 metru a kratším zadním převisem nabízí interiér více prostoru.

Největší předností kombi je zavazadlový prostor s nadprůměrným objemem a praktickými detaily. Tak třeba krycí roleta. Pokud máme obě ruce plné, potom se jí stačí dotknout loktem a sama se zasune. V liště pod bočními okny jsou vyklápěcí háčky na tašky, k upevnění dalších předmětů slouží celkem dvanáct úchytů. Už základní objem 580 litrů předčí nejen předchozí verzi, ale i řadu konkurentů. Sklopením sedáků a opěradel se zvětší na 1620 litrů. Zadní stěnu jde otevřít hodně vzhůru, takže se pod ní v pohodě schová člověk metr devadesát vysoký.

Vpředu je místa víc než dost a také vzadu se podstatně zvýšil komfort. Už dávno neplatí, že nejslabším místem Octavie je prostor na zadních sedadlech. Sezení je pohodlné díky dobrému bočnímu tvarování, takže ani po tisícovce kilometrů non stop jsme necítili únavu. Prostě pohoda. Změn doznaly také přístrojová deska, která už není tak jednotvárná a z jednoho kusu plastu, ale líbivě tvarovaná z měkčího materiálu.

Na dobrých jízdních vlastnostech se podílí moderní podvozek s nezávislým čtyřprvkovým zavěšením zadních kol. Menší a střední nerovnosti zvládá s klidem. Neutrální chování v ostrých zatáčkách v nás vyvolává stejný, ne-li ještě lepší pocit než v předchozí generaci.

Šestistupňová mechanická převodovka je dodávaná pouze k nejvýkonnějším verzím. Proto jsme se museli spokojit s pětistupňovou, neboť jsme měli k dispozici osvědčený vznětový přeplňovaný čtyřválec 1.9 s výkonem 100 k. Už po několikáté se nám potvrdilo, že tento agregát prostě nemá chybu. Ocenili jsme rovněž vtipné otevírání kapoty motoru páčkou, která se vysune z mřížky chladiče.

Z Prahy do Clermont Ferrnadu jsme ujeli 1390 kilometrů průměrnou rychlostí 110 km/h a spotřebou 5,5 litru nafty na sto kilometrů. Kromě několika kilometrů přes švýcarské město Biel jsme celou trasu absolvovali po dálnicích, Nutno však dodat, že v Německu a Francii s mnoha omezením rychlosti. Během veteránské akce jsme najezdili převážně v kopcovitém terénu a po běžných silnicích další zhruba čtyři stovky kilometrů, se spotřebou kolem 6,3 litru. Při zpáteční cestě do Prahy, která vedla přes Mnichov (tam jsme jeli přes Basilej), jsme měli průměrnou rychlost sice nižší, kolem 90 km/h, což způsobilo projíždění trasy druhé etapy. Zato se spotřebou necelých pěti litrů. Koncernový turbodiesel tedy opět nezklamal a jen potvrdil, že patří do absolutní špičky v segmentu těchto pohonných jednotek.