Přestože dochází ke stále rychlejšímu zvyšování podílu silniční dopravy na úkor jiných druhů, ještě rychleji klesá objem finančních prostředků, vracených z vybraných daní do výstavby, oprav a údržby komunikací. Na daních spojených s provozem na silnicích vybere stát jen v letošním roce více než 60 miliard korun – silniční daň, spotřební daň z pohonných hmot, daň z motorových vozidel, dálniční poplatky… Naproti tomu počítá státní rozpočet s výdaji na rozvoj, opravy a údržbu pozemních komunikací jen o málo převyšujícími 12 miliard korun. Ještě v loňském roce to však bylo téměř o polovinu víc!
Provoz roste a na opravy jde jen zlomek potřebných peněz
Od roku 1990 do roku 1998 u nás vzrostl podíl silniční dopravy v přepravě osob na více než 85 % oproti původním 77 %. V přepravě nákladů pak jde o nárůst na 65 % proti 28 % v roce 1990. Minulé liberální vlády často po pravdě zdůrazňovaly, jak si žil komunistický režim na úkor budoucích generací. Ale – rozsah oprav vozovek silnic se jenom v letech 1990 – 98 snížil ještě čtyřikrát a dnes dosahuje pouhých 15 procent nezbytné potřeby. Světová banka vyčíslila zaostávání dopravní infrastruktury v ČR do roku 1998 částkou přibližně 350 miliard korun. Od té doby uběhl další čas a silničáři mají na letošní opravy a údržbu jen 40 % částky, reálně investované v roce 1989.
Díky tomu lze podle jednotných hodnotících směrnic EU charakterizovat stav plné čtvrtiny silnic I. třídy jako havarijní nebo nevyhovující. Silnice II. třídy jsou v havarijním stavu z 41 % a vozovky III. třídy jsou v havarijním stavu dokonce z 51 procent. Ve špatném až havarijním stavu je také téměř desetina všech silničních mostů – plných 1360 mostů. Současným nárokům kvůli špatnému stavebnímu stavu nebo nedostatečné kapacitě nevyhovuje vůbec 15,5 % všech silničních mostů a dalších 21,7 % mostů vyhoví jen podmínečně.
Letošní rok bude kritický
Pro navrácení naší silniční sítě do vyhovujícího stavu bude nutné investovat v příštích deseti letech zhruba 6 až 9 miliard korun ročně jenom do oprav. Bez zahrnutí běžné údržby a oprav mostů. Skutečně vynaložené náklady na opravy vozovek se ale pohybují okolo jedné jediné miliardy korun. U dálniční sítě jde dokonce o stěží 400 milionů korun ročně. Tak malý rozsah financí rozhodně nedokáže ani zastavit další rychlé zhoršování stavu našich cest. Natož cokoli zlepšit.
Naprosto kritická situace nastává v roce 2000 kvůli příliš pozdnímu schválení státního rozpočtu. I to málo peněz, určené na silnice, se totiž k firmám dostane až příliš pozdě. Teprve nyní se začnou rozbíhat první výběrová řízení, jejich vyhodnocování, schvalování úvěrů atd., zatímco stavební sezóna je poměrně krátká, striktně omezená teplým počasím. V lepším případě začnou peníze do silnic proudit v polovině prázdnin, v horším až začátkem podzimu. Příliš pozdě. Mezitím budou silničářské firmy masivně propouštět – odhady hovoří o ztrátě 3500 pracovních míst – některé i zkrachují. Na podzim ani nebude mít na cestách kdo pracovat. Letos je tedy nanejvýš nutné zrychlit přítok financí alespoň ve schváleném objemu.
Řešením je rychlost
Státní fond dopravní infrastruktury, jehož zřízení má situaci posunout k lepšímu, je zatím mimo hru. I kdyby skutečně vznikl podle plánu ještě letos, stejně už bude řešit až problémy příštího roku. Řešením krizové situace by mohl být rychlý přesun výnosů z privatizace ve formě záloh na akutní opravy a údržbu i již rozpracované stavby. Pokud vláda najde cestu, jak na silnice poskytnout okamžité zálohy z prostředků FNM nebo jiných zdrojů v objemu čtyř až pěti miliard korun, které se zúčtují po zřízení Státního fondu dopravní infrastruktury, bude krize alespoň oddálena.
