Petr Fulín, loni osmý jezdec prestižního evropského poháru Seat Leon Supercopa, si zimní přestávku zpestřil svým vůbec prvním startem na čtyřiadvacetihodinovém závodě.
Na autodromu v Dubaji absolvoval v roli hostujícího pilota týmu K&K racing, ve kterém se za volantem BMW 130i střídal společně s Marcelem Kusínem, Petrem Válkem a Štěpánem Ládíkem, vytrvalostní maratón „Dunlop 24H Dubai“. Po dramatické bitvě se české kvarteto prosadilo na stupně vítězů, když ve třídě A4 do 3000 cm3 obsadilo třetí místo.
Po návratu jsme se Petra Fulína zeptali:
Petře, jaká byla čtyřiadvacetihodinovka z pohledu pohárového jezdce, zvyklého hlavně na okruhové sprinty?
Bylo to opravdu příjemné zpestření zimní přestávky a dobrý trénink. Závod to byl ale hodně náročný, člověk musel být neustále koncentrován na jízdu. Do závodu odstartovalo dvaasedmdesát týmů a okruh měřil jen 5,39 km. Čtyřiadvacetihodinovka také není bitvou o sekundy, jak jsem byl zvyklý ze sprintů, a tak mě tým musel trochu brzdit. Ale užil jsem si to. Auto jsme velice dobře nastavili, takže jsem se lepšil a zrychloval. Připsal jsem si nejen nejlepší kvalifikační čas v naší třídě, ale i nejrychlejší kolo závodu. Nejvíc jsem si ale zazávodil v noci, kdy soupeři s mnohem silnějšími vozy zpomalili, zatímco my jeli stále stejné časy. Menší honičky s Astonem či Ferrari byly zážitkem a zpestřením jízdy. Musím proto týmu K&K racing poděkovat za šanci, kterou mi dal, stejně jako mechanikům za odvedený výkon, protože obětavě pracovali celých čtyřiadvacet hodin a v týmu vládla výborná atmosféra.
Byl jsi hodně nervózní před startem?
Přiznám se, že před prvním volným tréninkem jsem byl dost nervózní. Hlavně ale proto, že jsem měl před sebou start v cizím týmu, na neznámém okruhu a ještě v tak náročném maratónu. Marcel Kusín s Petrem Válkem okruh v Dubaji znali velice dobře, startovali zde na své už třetí čtyřiadvacetihodinovce a chtěli bojovat o vítězství ve třídě. Oni mě pozvali, abych jim pomohl zajet co nejlepší výsledek, a tak jsem nechtěl samozřejmě udělat chybu, abych to týmu nepokazil. Po úvodním tréninku jsem se ale uklidnil.
Celou loňskou sezonu jsi závodil s vozy s pohonem předních kol, zatímco s jedničkovým bavorákem jsi startoval někdy před více než rokem při BMW Challenge. Jak rychle sis zvykl na pohon zadní nápravy?
Stačilo mi pár kol. Ten přechod nebyl nijak těžký. Já se naopak ve voze s pohonem zadních kol cítím lépe. Možná to je i tím, že s trojkovým bavorákem jezdím v normálním provozu. Navíc ve spolupráci s Marcelem a Petrem jsme auto vhodně nastavili, a tak jsem neměl s autem žádný problém. Dobré nastavení potvrdily v závodě i pneumatiky, které nám vydržely minimálně čtyři a půl hodiny, tedy tři střídání.
Jak se ti líbil závodní okruh v Dubaji?
Je to dobrá trať, která má technickou pasáž i dvě rychlé rovinky. Jezdilo se mi na něm dobře i v noci. Jen člověk musel dávat pozor, za kým jede. Když z někoho létaly saze, tak jsem brzdil raději dřív, protože auto mohlo klouznout na takové té nepříjemné směsí pouštního písku, prachu, sazí i oleje. Občas to někomu dělalo problémy.
Myslíš si, že to byl i důvod havárie, při které tě jeden ze soupeřů doslova v zatáčce při předjíždění nabral a vyvezl do zdi?
Těžko říct, jestli zatáčku nezvládl, nebo měl nějaké technické problémy. Každopádně do konce závodu zbývalo ještě pět hodin, když jsem tuhle „placku“ předjížděl. Jela opravdu pomalu, protože jsem na ní najel za jedno kolo osm sekund. Vzal jsem ji vnějškem, jako před tím na stejném místě snad dvacet nebo pětadvacet aut. Dostal jsem se před ní, ale jezdci to v té chvíli „uteklo“, trefil mne zezadu, a jak byl nízký, tak se dostal předkem pod mé auto, nadzvedl zadní kola a už mne vezl do zdi. Brzdil jsem, ale s tím už nešlo nic dělat, jen se zapřít a čekat, jak rána dopadne. Pak se mi přišel omluvit, ale to už mechanici pracovali na tom, abychom alespoň projeli závěrečné kolo a byli klasifikování. V té chvíli v naší třídě byly jen tři týmy, takže šlo o stupně vítězů. Zvládli to, ale stejně mě ta rána mrzela, i když jsem v tom byl nevině.
Čím si nyní zpestříš zimní přestávku?
Tak už v pondělí odjíždím s našimi jezdci Vekra týmu do Španělska. Půjde o první testování nových pohárových octavií. Start populárního poháru bude sice až v květnu, ale příprava už začala. S trojicí Ivan Trejbal, Jiří Navrátil a Matouš Kubů absolvujeme třídenní program na okruzích Alcarras a Calafat. Já sice s nimi jedu hlavně proto, abych jim pomohl svými zkušenostmi, ale samozřejmě se svezu také a na testování se hodně těším.
Děkujeme za rozhovor.
Goodwill Media
