Univerzální pneumatiky nemají optimální vlastnosti ani v létě, ani v zimě. Řidiči většinou argumentují tím, že v zimě nejezdí tak rychle, a proto jim stačí. Problém však může nastat třeba v okamžiku, kdy vpředu jedoucí vůz na zimních pneumatikách náhle prudce zabrzdí – za ním jedoucí řidič s univerzálním obutím v tom okamžiku samozřejmě nemá šanci zastavit na stejně krátké dráze a dochází ke kolizi. Vůz se zimními pneu zastaví na sněhu z rychlosti 50 km/h na dráze o 40 % kratší než stejný na letních. Velký význam má také správné huštění pneumatik a hloubka jejich vzorku. Pneu s 3 mm vzorkem má oproti nové pouze třetinovou schopnost odvádět ze své stopy vodu. Pneu sjetá na 1,6 mm odvede dokonce jen 15 % vody. S klesající hloubkou vzorku tak výrazně roste nebezpečí vzniku aquaplaningu.
Pro použití zimních pneumatik hovoří základní argument, a tím je tvrdost, resp. měkkost jejich směsi. Už při teplotách pod 10 oC ztrácejí letní pneumatiky potřebnou pružnost a jejich adhezní vlastnosti se s klesající teplotou prudce zhoršují. Zimní pláště si naproti tomu udržují své optimální vlastnosti v rozmezí teplot zhruba + 10 oC až – 40 oC. Na jaře, jakmile teploty opět stoupnou, musí řidič samozřejmě přezout zpět na letní pneumatiky. Při vyšších teplotách se totiž měkké zimní pláště velmi rychle opotřebovávají.
Přestože moderní zimní pneumatiky překvapují skvělými vlastnostmi na sněhu a ledu, je třeba, aby řidič zimním podmínkám přizpůsobil také své chování a styl jízdy. Řidič musí především mnohem více sledovat situaci na silnici daleko před sebou a předvídat. Na vlhkém, zasněženém či zledovatělém povrchu je nutné všechny manévry provádět s dostatečným předstihem a hlavně se vyvarovat prudkého brzdění, akcelerace nebo zatáčení. Obecně platí, že v zimě se jezdí především pomaleji než jiných ročních obdobích. Pro základní odhad povrchu vozovky stačí znát několik pravidel:
Je-li vlhko s teplotami bezpečně nad 0 oC, je povrch vozovky jednolitě lesklý. Silnice je vlhká, ale není zledovatělá. Přesto je kluzká.
Je-li vlhko s teplotami těsně kolem 0 oC, je povrch také jednolitě lesklý. Je vlhký a místy proto může být pokrytý jinovatkou nebo zledovatělý a je tedy mimořádně kluzký.
Je-li sucho, ale teplota je zřetelně pod bodem mrazu, může být povrchu suchý. Nebezpečné však mohou být občas se vyskytující zledovatělé plochy. Za těchto podmínek se silnice zdá být relativně bezpečná, může však náhle nepříjemně překvapit.
Obecně tedy platí:
Vlhká silnice je dvakrát kluzčí než suchá vozovka.
Na zasněžené vozovce to klouže dvakrát více než na vlhké.
Zledovatělá silnice je dvakrát kluzčí než silnice zasněžená.
