Aleš Loprais dokázal skvělou stíhací jízdou eliminovat velkou část ztráty, kterou nabral díky defektu již na desátém kilometru, aby nakonec po technických problémech v samém závěru etapy dokončil závod na 12.místě se ztrátou 1:47,36 na Rusa Čagina s Kamazem.
Celkově (v tomto okamžiku) figuruje Aleš Loprais na desáté příčce se ztrátou 11:06,27 na Čagina.
Poté, co byla devátá etapa rozhodnutím organizátorů zkrácena na 429km z původních 449km, přišli dakarští bojovníci o nejtěžší závěrečnou dunovou pasáž. I tak však byla etapa více než náročná. „Strašná, otřesná, hrozná, nejhorší co existuje,“ tak shrnul mechanik závodního vozu Milan Holáň svůj postřeh z průběhu deváté etapy, prvního dílu atakamské trilogie. Charakteristickým prvkem teto etapy byla opět komplexnost, technická náročnost a obrovská rozmanitost povrchů.
Úvodní část byla velmi kamenitá, když se jelo po horských úzkých cestách. Zejména kamiony měly co dělat, aby se dokázaly vyrovnat zejména s ostrými zatáčkami, které tak často musely najíždět na několikrát. Posádka Loprais Teamu odstartovala do deváté etapy sebevědomě, motivována skvělým třetím místem z předchozího dne. Po deseti kilometrech však přišel první problém v podobě defektu pneumatiky poté, co Tatra přejela jeden z ostrých kamenů, které napadaly na cestu po předchozích průjezdech. Po několika kilometrech bylo jasné, že dohušťování nestačí kompenzovat úbytek tlaku. Zastavení a letos vůbec první výměna pneumatiky Pirelli v etapě, znamenalo i přes nefunkčnost vzduchové pistole ztrátu zhruba osmnácti minut. Mezitím se kolem prohnala smečka pronásledovatelů, které musel Aleš posléze předjíždět složitě zpět. Na prvním CP figurovala žlutá Tatra až na třiadvacátém místě, ale se změnou terénu na pistu a později písek se rychle dostávala dopředu.
„Po pár kilometrech od výměny pneumatiky mi odešel tripmaster,“ doplňuje výčet dnešních technických problémů navigátor Vojtěch Štajf. „Naštěstí máme záložní, ale ten má mnohem menší tlačítka a auto chvílemi tak poskakovalo, že jsem měl problém vůbec něco stisknout. Po menší navigační chybě jsme se trochu vzdálili od optimálního kurzu, ale více než patnáct minut nás to nestálo.“ Na problémy s navigací si však stěžoval třeba i Gerard de Rooy.
„Dokázali jsme jet svižně i navzdory tomu, že nám odešel tlumič,“ popisuje následující kilometry Aleš Loprais. „Zase jsme jeli to svoje a postupně se probíjeli startovním pořadím vzhůru.“ Na CP5 figurovala Tatra se startovním číslem 502 již na sedmém místě a do cíle zbývalo nějakých dvacet kilometrů. Krátce po průjezdu posledním kontrolním bodem (ze kterého máme i fotografii s razítkováním karty) však začala Tatra ztrácet dech, až se nakonec zastavila. V nádrži přitom zbývalo ještě 200 litrů nafty. Posádka opět vyskákala ven a Milan Holáň nouzově propojil přívod paliva do motoru přes pomocné čerpadlo určené k přečerpávání mezi nádržemi s vynecháním filtrů. „Milan je opravdový kouzelník,“ pochválil svého mechanika Aleš Loprais. „Opět jsme byli schopni jet, ale lepší než dvacáté místo v etapě z toho ani být nemohlo. Díky tomu nemáme nejlepší startovní pozici do zítřejší etapy. Doufám, že to ale vzhledem k profilu tratě nebude tentokrát zásadní hendikep. Vše je otevřené a budeme bojovat do poslední chvíle. Naděje pořád ještě žije.“
Zítra čeká závodníky obávaná pouštní etapa z Copiapa do Copiapa, která byla rozhodnutím organizátorů zkrácena z 670km na 476km. „Je to velká škoda, v dunách se nám zatím dařilo a hodně jsme si do nich věřili. V naší situaci představuje právě náročný terén šanci, jak se posunout výsledkovou listinou výrazněji směrem vzhůru.“
/hqdefault.jpg">
