26. ročník Volkswagen rallye

Na 26. ročník Volkswagen rallye se těšili všichni bez rozdílu, fanouškové automobilových soutěží i přihlášené posádky. Čtvrtý podnik Mistrovství České republiky v automobilových soutěžích všeobecně považovali za jeden z nejtěžších a předpovídali tvrdý boj až do samého závěru. V tomto duchu také probíhala technická přejímka. Servisní areál na okraji Českého Krumlova byl doslova obležen a příjezd vozů, zvláště těch v nichž seděli favorité soutěže, vždy vyvolával vlnu příjemného vzrušení. Uvnitř areálu se potom vedly diskuse o tom, mezi kým by se mělo rozhodnout o celkovém vítězi nebo o vítězech tříd či skupin. Nejčastěji se vyslovovala jména: Enrico Bertone, Milan Dolák, Dieter Depping, Ladislav Křeček, ale i Pavel Sibera, Jindřich Štolfa, Jan Trajbold, Michal Gargulák a samozřejmě i Stanislav Chovanec.

Pochopitelně, že nikdo ani ve snu netušil, že posledně jmenovaný výborný jezdec Matadoru bude nakonec tím nejsmutnějším mužem celého startovního pole. Tragická havárie na třinácté rychlostní zkoušce, všeobecně nazývané podle obce jíž prochází jako “malontská”, při níž zahynul Chovancův spolujezdec ing. Peter Šafár, však poznamenala všechny; vítěze i poražené. Po té, co pořadatelé z pochopitelných důvodů předčasně ukončili soutěž, přijížděly posádky do uzavřeného parkoviště viditelně otřeseny a nejinak tomu bylo i v místnostech, kde sídlilo ředitelství soutěže, dispečink a tiskové středisko.

Tentokrát se všeobecně diskutovalo o tom, co bylo příčinou této tragédie. Většina z našich předních aktérů tohoto odvětví motoristického sportu se shodla na jezdecké chybě. Samozřejmě, že Standovi ji nikdo nevytýkal, protože si jsou vědomi, že se jí nevyvaruje nikdo, jenom nejtěžší následky měla právě ta Chovancova. Přišla paradoxně v době, kdy Stanislav Chovanec těsně před startem oné vpravdě nešťastné třinácté rychlostní zkoušky hovořil o tom, že němce Deppinga, který byl před ním o jedno místo, už stíhat nebude, protože jeho výsledek stejně nemá vliv na bodové hodnocení v Českém mistrovství a pojede spíš na udržení slibného náskoku před Ladislavem Křečkem. I to je důkaz krutosti následků o vteřinu delšího podržení nohy na plynovém pedálu.

Atmosféra na cílové rampě samozřejmě nebyla taková, jako v jiných soutěžích a Milan Dolák s Jaroslavem Palivcem ani neotevřeli obvyklou láhev šampaňského. Byli prostě smutnými vítězi jinak krásné a hodnotné soutěže. Každému je jasné, že českokrumlovská tragická havárie neznamená konec automobilového sportu u nás. Rally se budou jezdit dál a stále bude dost i těch, u nichž vášeň vítězí nad strachem.

Pořadatelé automobilových soutěží, vědomi si jejich velkého nebezpečí pro přihlížející diváky, preventivně varují už před startem a následně i během rozjeté soutěže, před přílišnou lehkomyslností a v mnoha případech i před falešným hrdinstvím. O tom, že tyto apely nejsou samoúčelné a zbytečné, svědčí i zranění jednoho z diváků Volkswagen rallye ulomeným kolem z Toytoy Karla Trojana. Očití svědkové této nehody tvrdili, že stačilo málo a českokrumlovská soutěž mohla být poznamenána další tragédií. Bylo by však naivní myslet si, že příští podnik Mistrovství České republiky se už obejde bez neustálých slovních potyček mezi pořadateli na trati a těmi, kteří kolem ní stojí. Přesto však by mělo být to co se stalo na českokrumlovské rallye, jinak skutečně vzorně připravené a organizované, vážným varováním všem, kteří postrádají pud sebezáchovy. Jeden znašich nejzkušenějších soutěžních jezdců a zároveň neúnavných propagátorů bezpečnosti, Ladislav Křeček, nedávno výstižně vyjádřil svůj osobní pohled na tuto přetrvávající problematiku slovy: “automobilové soutěže jsou krásné pro svoji dramatičnost a bezprostřední kontakt diváků s projíždějícími vozy, proto jsou tak oblíbené. A právě ta bezprostřednost, když je neuvážená a přehnaná, může i bolet”.

Zbývá jen dodat; Volkswagen rallye nás přesvědčila, že bolet nemusí jen tělo, ale i duše.