Peugeot na Německé Rallye (25. – 28. 8. 2005)

Díky vítězství Marcuse Grönholma a třetímu místu Markko Märtina, se tým Peugeot dostal po Finské rallye opět do čela průběžného hodnocení šampionátu značek v rámci mistrovství světa v rallye 2005. Před jedenáctým podnikem sezony, Německou rallye, je jeho cílem zisk co největšího počtu bodů, který by mu zajistil dobrou pozici k útoku na další titul mistra světa.

Ze všech dosavadních sedmnácti vítězství v soutěžích MS si bude Marcus Grönholm určitě dlouho pamatovat své poslední, kterého dosáhl nedávno na domácí půdě ve Finsku. Zvítězit se mu podařilo již popáté a všech svých úspěchů dosáhl s vozy značky Peugeot. Tři s 206 WRC (2000, 2001 a 2002) a další dvě s 307 WRC (2004 a 2005). Loňský triumf byl pro 307 WRC vůbec prvním od jejího uvedení na tratě MS, letos tu dosáhla svého prvního umístění na nejvyšším stupínku v letošní sezoně. Deset bodů Marcuse za vítězství a dalších šest, které si připsal Markko Märtin za třetí místo, posunulo Peugeot opět do čela průběžné tabulky hodnocení značek s celkovým ziskem 106 bodů. O jeden bod méně má na svém kontě druhý Citroen. Mnohem lépe však vynikne letošní úspěch ve srovnání s dalšími týmy: Třetí Ford má 69 bodů a čtvrté Subaru 59.

K vylepšení pozic došlo po Finské rallye i v šampionátu jezdců. Vedoucí jezdec Sebastien Loeb vybojoval celkem 83 bodů, ale Marcus se posunul na druhou příčku s body 55ti. Markko Märtin je průběžně čtvrtý se ziskem 48 bodů. „Konečně jsme dosáhli takového výsledku, v jaký jsme tak dlouho doufali,“ radoval se v cíli Finské rallye šéf týmu Peugeot Sport Jean-Pierre Nicolas. „Oba jezdci byli skvělí. Marcus je králem Finska a Markko si vyjel své nejlepší umístění v této sezoně. Naše pneumatiky Pirelli se dobře osvědčily během celé soutěže a takovýto výsledek je pro celý tým před poslední částí sezony velkým morálním povzbuzením!“

Další pokračování a závěr letošního roku bude ve znamení velkého boje. Ze zbývajících šesti podniků se pojedou tři na šotolině (Velká Británie, Japonsko a Austrálie) a tři na asfaltu (Německo, Korsika a Katalánsko). První z nich je Německá rallye s centrem v Trieru, nedaleko hranic s Francií a Lucemburskem. Tento relativně nový podnik v kalendáři MS je často označován za tři soutěže v jedné. Jedná se o směsici úzkých cest, klikatících se mezi vinicemi Moselského údolí, rychlých tratí v Sárském regionu a velmi specifických úseků v bývalém vojenském prostoru Baumholder. Zejména jejich povrch je velmi zrádný, kvůli mnoha nerovnostem v betonovém podkladu, který je za mokra pokryt vrstvou kluzkého bláta. Počasí se v tomto koutu Německa navíc velmi často mění.

Německo bylo poprvé zařazeno do kalendáře v roce 2002 a Peugeot tu na vítězství teprve čeká. Špatné vzpomínky na minulý ročník má Marcus Grönholm, který vyjel mimo trať již během prvního dne. V předchozích letech se mu dařilo lépe – v roce 2002 byl třetí a o rok později druhý. Přestože tato soutěž nepatří mezi jeho oblíbené, má všechny předpoklady k dosažení dalšího dobrého výsledku. Zvolí ale opatrnější start. „Upřímně si myslím, že cesta k vítězství bude v Německu mnohem obtížnější, než tomu bylo ve Finsku,“ přiznává. „Terén bude pro nás méně vyhovující. Pokud ale zaprší, mohla by být soutěž mnohem otevřenější.“

Markko Märtin se v Německu rok od roku zlepšuje. V roce 2002 dojel šestý a o jednu příčku si polepšil každý následující rok. „Německo je velmi zvláštní soutěž. Tratě jsou poskládány ze samých rovinek a zatáček, hodně se tu brzdí a zase přidává. Nejsou tu skoro žádné táhlé zatáčky. Bude zajímavé sledovat, jak naše kombinace vůz/pneumatiky bude na místním specifickém povrchu fungovat. Byl jsem velmi potěšen svým výkonem ve Finsku. Díky novému systému odpružení jsem se v autě cítil velmi jistě. Německá rallye bude zase jiná. Stejně jako Marcus si uvědomuji, že pro zachování šancí pro tým budeme muset hodně tvrdě bojovat.“

Interview s Timo Rautiainenem:

Spolujezdec Marcuse Grönholma zažil kromě skvělé jízdy svého krajana na domácí půdě ještě další dimenzi úspěchu v rallye sportu – velkou bolest. Ohlíží se za důležitým vítězstvím ve Finsku a pohlíží kupředu k dalšímu podniku – ADAC Rally, která se pojede na německém asfaltu.

Finská rallye je plná skoků. Čím si vysvětluješ, že právě ten na RZ5 dělal posádkám takové problémy?„Byla to nová rychlostní zkouška, kterou jsme nikdy předtím nejeli na čas. Ani pro specialisty, jakými s Marcusem jsme, není možné při běžném tempu seznamovacích jízd odhadnout, jak se na takovém horizontu bude auto chovat v rychlosti kolem 170 km/h. U tohoto skoku byla na dopadu prohlubeň a bylo to velmi bolestivé přistání zejména pro moje záda a žebra. Stejný problém měl i Daniel Elena a spolujezdec Sebastiana Lindholma Tomi Tuominen, který na tom byl tak špatně, že nemohl nastoupit do druhé etapy. Třetí 307 WRC tak musela odstoupit.“

Zdá se, že spolujezdci jsou v takovýchto případech v mnohem větším nebezpečí než jezdci…„Jezdci sledují očima trať před sebou a také jim v okamžiku nárazu slouží volant jako opora. Při takové rychlosti, jakou jsme jeli, má spolujezdec jen velmi málo času, aby zvedl oči od svého rozpisu. Je to nějaký šestý smysl, který vám říká, kde na rychlostní zkoušce zrovna jste. Cítíte, že se auto zvedne, ale nevíte, jak vysoko letí a jak dlouhý skok bude. Výjimečně tvrdé přistání vás tedy může překvapit.“

Byl jsi dost otřesený…„Když se to stalo, mohl jsem sice dál číst rozpis, ale vyrazil jsem si dech a nemohl jsem mluvit. Jenom příležitostně jsem sebral síly a zavolal na Marcuse před těmi nejnebezpečnějšími zatáčkami. Člověk je velmi nervózní z toho, že nemůže pomoci svému jezdci. Za cílem erzety jsem se ještě nemohl zorientovat ani na přejezdu. Marcus se mě pořád ptal, jestli nemá zastavit, ale necítil jsem se zase tak zle, abychom nemohli pokračovat…“

To chtělo pořádnou dávku odvahy…„V okamžiku, kdy se to stane, je bolest něčím, co se dá zvládnout. Horší je vědomí, že další špatný doskok může stav ještě zhoršit. V servisu mi dal doktor nějaké prášky proti bolesti a ujal se mě fyzioterapeut, takže jsem byl nakonec schopen opět normálně chodit a dýchat. To mě uklidnilo a pak už jsem tolik netrpěl.“

Pomohla ti vidina možného vítězství k lepšímu překonání bolesti?„Určitě ano, ale taková věc nemá vliv na vnímání reality. Když jsme dojeli do servisu po RZ6, na rovinu jsme si s Marcusem popovídali a bylo nám jasné, že bychom dále nepokračovali, kdyby bylo moje zdraví v ohrožení. Probrali jsme s lékařským týmem přesnou diagnózu. Moje svaly a nervová zakončení byly pohmožděny a to mi způsobovalo tu bolest. Páteř ale nebyla v jakémkoli nebezpečí a nehrozilo žádné trvalé poškození. Jak Marcus, tak Jean-Pierre Nicolas nechali rozhodnutí na mně. Chtěl jsem pokračovat dál, ale vyžadovalo to velkou dávku sebezapření. Teprve potom mi vidina vítězství a hecování fanoušků dávalo velkou morální podporu.“

Kdy jsi začal věřit tomu, že vítězství je reálné?„V pátek večer, když jsme viděli, že jsme schopni držet krok se Sebastienem Loebem i přesto, že jsem se ještě necítil úplně dobře. Druhý den jel Marcus dostatečně rychle, aby nám vítězství neuteklo, ale zároveň na horizontech přibržďoval, abych byl co nejméně vystavován nárazům. Jsme švagři, takže předpokládám, že na mě proto myslel – i když měl i další dobrý důvod aby si mě udržoval v dobré kondici až do cíle!“

Německá rallye je asfaltový podnik. V čem je největší rozdíl pro spolujezdce mezi šotolinou a asfaltem?„Psaní rozpisů je úplně stejné, ale jinak jsou to velmi odlišné závody. Při šotolinové soutěži je více času mezi zatáčkami, ale na asfaltu je vše rychlejší. Mnohem rychleji se přibližují, auto tvrději akceleruje a brzdné dráhy jsou podstatně kratší. Čtení rozpisů musí být také v mnohem rychlejším tempu.“

Marcus byl většinou na asfaltech velmi rychlý. Kdy přijde jeho vítězství na tomto povrchu?„Podle mě je Marcus schopen být stejně rychlý na asfaltu jako na šotolině. Na čistě asfaltových podnicích, jako je Monte Carlo, Korsika a Katalánsko, pracuje veškerá zkušenost, o které jsem mluvil v souvislosti s Finskem, přesně opačně – tedy proti nám. Muselo by se sejít hodně příznivých okolností, abychom letos na asfaltu vyhráli. Na německé rallye jsou tři velmi rozdílné typy povrchů – úzké cesty mezi vinicemi, betonové silnice ve vojenském prostoru a rychlé asfaltky v Sársku. Většinou se nám tam dařilo a na dobrý výsledek bychom tu mohli mít. Zvláště, pokud by se jelo za špatného počasí, které by lépe vyhovovalo našim pneumatikám Pirelli.“