Derek Bell pracuje pro Bentley

Úspěšný britský jezdec sportovních prototypů a dvojnásobný mistr světa Derek Bell vyhrál vytrvalostní závod v Le Mans celkem pětkrát. Poprvé v roce 1975 na voze Gulf Mirage, v němž se střídal s Belgičanem Jacky Ickxem. Spolu zvítězili ovšem na voze Porsche ještě v letech 1981 a 82. Další dvě vítězství přidal v letech 1986 a 87 společně se Stuckem a Holbertem, rovněž na Porsche. Proto není divu, že si jej firma Bentley vybrala jako odborného poradce pro letošní účast dvou britských vozů v Le Mans.

Vás, jako Angličana, musela vzít nabídka pracovat pro Bentley, pořádně u srdce?

Už zpráva, že se Bentley vrací do Le Mans mě nesmírně potěšilo. A když mě později oslovili, zda bych nechtěl být přitom, neměl jsem slov. V motoristickém sportu pro mě Bentley znamená totéž co Ferrari.

Jaké vztahy jste měl dosud s firmou Bentley?

Značku jsem znal hlavně z knih, a to v souvislosti se sportem. Když jsem seděl v kanceláři pod dvoukřídlým firemním erbem, tak mi šel mráz po zádech. Tady se psaly dějiny.

Čím je pro Vás Le Mans tak výjimečný?

Vysokou rychlostí. Dřív jsme jezdili dlouhé roviny rychlostí 400 km/h. Dobrou minutu na plný plyn. A to s vozem a na pneumatikách, které zdaleka neodpovídaly dnešní technice. První kolo, když se člověk po roce vrátil na trať do Le Mans, bylo vždy neuvěřitelným dobrodružstvím. Doslova adrenalinový doping.

Není dnešní závod v porovnání s tehdejším nudný?

Nudný určitě není, jen bezpečnější. Ale i dnešních 340 km/h je úctyhodných. V Le Mans existují stále ještě takové zatáčky, které se ve formuli 1 už dlouho neobjevují.

Ve své kariéře jste jen zřídka startoval v britském týmu. Největší úspěchy včetně dvou titulů mistra světa jste slavil s Porsche?

Pouze chvilku jsem účinkoval u Jaguaru. Proto mám dvojnásobnou radost, že mohu ještě jednou pracovat pro britskou značku.

Není to tak dlouho, co jste jezdil v Americe závody prominentů. Nechtěl byste sám raději startovat v Le Mans?

Jasně, že bych si ještě jednou rád zajel  Le Mans. Ale jsem realista. Pro tehdejší generaci tzv. Bentley Boys jsem příliš mladý a pro dnešní zase starý.