Byl jednou jeden… nový vůz

„Jaký je první krok při vzniku auta?“ „Kolik dní trvá výroba nového auta?“ To je jen malá ukázka otázek, které kladla skupina sedmiletých dětí. V roce, v němž SEAT představuje své první kompaktní SUV, jsme se díky jejich zvědavosti, neotřelosti, spontánnosti a prostotě, které charakterizují jejich věk, dozvěděli o pozadí procesu vzniku automobilu.

Den začíná stejně jako vždy. Pětadvacet žáků třídy „Mimoňů“ přichází na 9 hodinu do školy La Salle Grácia v Barceloně. Odkládají své školní tašky, dávají své bundy na věšák a oblékají si školní oděv. Čekají na svého obvyklého učitele, ale náhle vejdou do dveří dvě naprosto cizí osoby – Xavier Agustín a Amanda Gómez, inženýr a designérka z Technického centra SEAT.

Xavier prolamuje ledy: „Rádi bychom věděli, jak byste navrhli design nového vozu.“ Děti okamžitě reagují, například následujícími návrhy: „Já bych mu dal proudové motory a naučil ho jezdit pod vodou,“ říká Léonard. „Já bych mu dala křídla,“ říká Ona. „Jíízdní kolo zdarma,“ navrhuje Júlia. „Já bych ráda stiskla tlačítko a auto by jelo samo,“ říká druhá Júlia v této třídě. „Jste blízko,“ uznává Xavier. „Máme už auta, která parkují sama. Všechno, co musíte dělat, je jen ovládat pedály, zatímco volant se otáčí sám od sebe. A zaparkuje hned na první pokus.“ „Máme také auta, která rozpoznají, že se jiné auto pohybuje příliš blízko,“ dodává. „Když k tomu dojde, vůz sám zpomalí nebo zastaví.“ Silvia navrhuje, aby se „okna zavřela a otevřela, když jim to člověk řekne“. Xavier se pak zvedne ze své stoličky, přijde k ní a ukazuje na chytré hodinky, které má na zápěstí. „Podívej se na tyto hodinky. Představ si, že otevřou dveře, řeknou ti, kolik benzinu jsi spotřebovala a dokonce vědí, kde jsi zaparkovala!“ „To není možné…!“ volají všichni v úžasu.

Poté jsou děti rozděleny do dvou skupin. „Jaký je první krok při vzniku auta?“ ptá se Artau. „Nejdřív potřebujete něco, co určitě všichni používáte tady ve třídě,“ odpovídá Amanda. „Tužky,“ hádají děti. „Správně! Každý vůz začíná skicou. Všechno, co potřebujete, je tužka, papír a trochu představivosti, jakou máte vy.“ A ukazuje jim několik skic modelů SEAT, které si děti udiveně prohlížejí. „To je úžasné,“ souhlasí všichni.

Také děti v Xavierově skupině mají několik otázek. „Kolik dní potřebujete, abyste vyrobili auto?“ „V průměru jenom 17 hodin.“ Všechny děti dávají najevo svůj údiv. „Ale jedna věc je, jak dlouho trvá výroba auta, a druhá věc je, kolik času musíme věnovat návrhu jeho designu a jeho vývoji. K tomu potřebujeme tři až čtyři roky.“

Amandina skupina začíná hrát hru. Zatímco děti napodobují pohyby robotů, designérka značky SEAT jim vysvětluje, že ve výrobním závodě SEAT „je více než 2000 robotů, kteří vyrábějí auta, a vypadá to, jako by tančili v dokonalé choreografii“. K této zábavě se připojuje Xavierova skupina. Všichni se dobře baví s automobilovými díly, které přinesli Xavier a Amanda, ale děti kladou i uprostřed povyku neustále nějaké otázky, například když jim Amanda ukazuje sedadlo z auta a několik vzorků čalounění a Xavier vysvětluje, jak funguje airbag. „Je to podobné jako balón, ale nafoukne se mnohem rychleji, za stejnou dobu, jako trvá mrknutí oka.“

A než oba hosté třídu opustí, mají pro malé experty zasloužené překvapení. Xavier a Amanda vedou děti do školního sálu. Děti při chůzi po schodech na jeviště, kde je něco za zataženými závěsy, vůbec netuší, co mohou očekávat. Když začnou závěsy pomalu odtahovat, objeví se velký displej. „Na co se to budeme dívat?“ šeptají si navzájem. „Budete první, kdo uvidí naše nové auto, první kompaktní SUV v historii značky SEAT.“ Pak se displej náhle rozsvítí a poprvé ho spatří. Děti se bez hlásky upřeně dívají na displej. „Skvělé…“ To je všechno, co je kdo schopen říci.