Jaké nástrahy číhají na řidiče na dálnici v zimě, když sněží nebo je námraza?
Zimní období je pro řidiče náročné období, které působí i na jeho psychiku. To se pak odrazí i v jeho chování a pozornosti. Mění se teploty, povětrnostní podmínky nejsou dobré. Konkrétně je největší nástrahou přechod ze suché vozovky na mokrou nebo zledovatělou – například na mostech nebo nadjezdech. Při vysoké rychlosti je pomalá reakce a takový přechod většinou končí nehodou. Co se týče sněžení, je největším problémem rozhled a výhled do dálky. Sníh na světlech nebo sklech zapříčiní snížení dohledné dráhy. Pak je potřeba klást důraz na přizpůsobení rychlosti. Nejezdit tam, kam není vidět nebo alespoň pomalu. Problém je i v nepřehledných zatáčkách, které procházejí lesní porostem. Tam se povrch vozovky také dost mění. Taková místa jsou vyznačena výstražnými značkami. Výhled, rychlost a soustředění, to je nejdůležitější.
Jak se nejlépe zachovat v případě řetězové havárie na dálnici?
Řidiči absolutně nerespektují fakt, že jsou v mlze nebo že je povrch dálnice mokrý či kluzký. Jedou a nesundají nohu plynu. K řetězové havárii dojde, když jeden z řidičů zaváhá a prudce sešlápne před překážkou brzdový pedál. Dojde ke smyku. Řidiči, kteří jedou za ním, nedodržují vzdálenost a bourají. Ani nestačí vylézt z vozu a zezadu do nich narážejí další a další vozidla. V bílé mlze dokáže málokdo včas reagovat. Proto bych chtěl šoférům doporučit, jak reagovat na situaci v mlze nebo havárii: Použijte na vozidle varovná světla, oranžové směrovky a eliminujte tak nehodu. V zimním období je vítr a mráz, při řetězové nehodě chce každý počkat uvnitř vozu a čekat, co se bude dít. To je špatně, nejlépe je opustit vozidlo.
Máte nějaký konkrétní případ nehody způsobené kvůli zimnímu období?
Nebudu chodit daleko. 15. prosince loňského roku se přes Českou republiku přehnala sněhová bouře, na naší dálnici D11 trvala asi tři čtvrtě hodiny. Hlídky byly na dálnici a jezdily ke všem případům – takovou rychlostí, aby vozidlo zvládly. Na zapnutý maják málokdo reagoval a řidiči si neuvědomili, že je snížená viditelnost, že je povrch nebezpečný a klidně policejní auto předjížděli. Ten den se stávaly nehody i profesionálních řidičů, kteří dělali největší zlo. To potom slyšíte výmluvné řeči typu: Já jsem jel jen tolik a tolik kilometrů… Nikdo nebyl schopen vysvětlit, proč tedy naboural, když jel „jen“ tolik kilometrů, proč to nezvládl jako ostatní. Nikdo se nepřizná k vlastní chybě a svaluje to na povětrnostní podmínky. To je ale nesmysl. Řidič se má větru a počasí přizpůsobit. Ten den se nám převrátil kamion přes celou dálnici, kterou tak zablokoval. Řidiči nám pak nadávali, proč zdržujeme. Smutné na tom je, že 15. prosince při té bouři bylo nejvíce nehod profesionálních řidičů.
Jak se obecně nejlépe chovat když je na dálnici nasněženo nebo je pokrytá ledovkou?
To je zajímavá otázka, protože to, na co se ptáte, by se vůbec na dálnici nemělo stát. Dálnice je rychlostní komunikace, která musí být včas ošetřená. Pokud silničáři situaci nezvládnou, je potřeba vyhlásit kalamitní problém. Když ale řidič zvedne telefon a zavolá na linku policie, že třeba na pátém kilometru je jinovatka, okamžitě na to někdo zareaguje. Vedle všech pravidel pro jízdu, které jsme si na začátku řekli, je možné varovat i ostatní, buď tedy zavolat, aby byl problém vyřešen nebo jen rozsvítit varovná oranžová světla. Co je to ale platné, když řidiči jezdí, jako kdyby se nechumelilo a přitom se chumelí. Na to, že řidiči na varovná modrá nebo oranžová světla nereagují, jsme si už zvykli. Postavení dopravního policisty vůči řidičům je sníženo zákony.
Velkým problémem je tvorba sněhových jazyků…
Když do sněhového jazyku vozidlo najede, respektive jednou částí vozu, tak je druhá část v jiné rychlosti a auto se začne chovat jinak. Dojde ke smyku, zpomalení jen některých kol. Řidič, který na to není připraven, zazmatkuje a stane se problém. Když už do něj řidič musí najet, tak alespoň celou šíří vozidla. Pokud najedu jen pravými koly, tak je na vozidlo na tuto stranu tlačeno. Největší problémy jsou s jazyky, které už nejsou jen formou navátého sněhu, ale jsou zledovatělé a tvoří se na nich další. Náhlé vjetí do jazyku vede k vyosení vozu a vyjetí mimo silnici. To je nebezpečné hlavně když jedou vozidla proti sobě.
Důležité jsou sněhové zábrany, které zabraňují tvorbě sněhových jazyků. Je jich ale stále méně…
Ubývají. Místo nich by se kolem silnic mohly zasít alespoň nějaké houštiny nebo keře, které zabrání navalení sněhu do vozovky. Vždyť každá silnice má své ochranné pásmo, kde by místo mizejících zábran mohla taková zeleň být. Zabránilo by to příčinám mnoha zimním nehod. Ale i jiných, auta, která vyjedou ze silnice bych v nich mohla relativně hladce uvíznout. Takové kosodřeviny by mohly být i v dělících remízech dálnic, zabránily by i oslňování dálkovými světly protijedoucích vozidel.
Co se děje na dálnici, když taje sníh? Jak konstrukce dálnice brání tomu, aby na vozovce zůstala voda?
Dálnice je vysvahovaná. Když taje sníh, tak vodu pobírají kanálové vpusti. Nebezpečná místa, kde je odtok horší, jsou označena značkami. Dálnice mají stavební parametry. Dálnice D1 se stavěla v roce, kdy se na to moc nedbalo. Dnes už by se tak postavit nemohla. V některých úsecích se tak může stát, že voda teče ne na strany, ale ve směru vozovky. Nové dálnice se staví v příčném svahu, aby voda dobře odtékala.
Jak se řidič může řídit ukazatelem větru? Proč mizí z dálnic?
To se zeptejte na ředitelství dálnic, proč mají před budovou ukazatel větru a není na dálnici. Řidič se podle něho může řídit, pozná směr i intenzitu větru a může přizpůsobit jízdu. Zeptejme se ale, proč nejsou na dálnicích takové systémy, které s několikakilometrovým odstupem dají řidiči vědět, že se před ním něco stalo. Tak jak je to v Německu, Holandsku, Maďarsku… To by mělo být i na našich dálnicích. Financí na upozorňování řidičů je málo. Kdyby se na to více dbalo, nehodovost by se určitě snížila. Takhle se riskují životy pracovníků ředitelství dálnic, kteří umísťují před nehody ty mobilní světelné šipky. S dopravně-informačními konzolemi by se ušetřilo mnoho problémů a času.
Které chyby dělají řidiči při upevňování nosičů na lyže na střechu, k jakým nehodám dochází, když nosič „odlétne“?
Když si někdo koupí kvalitní auto, měl by si koupit i kvalitní nosič. Ať na něm převáží cokoli, musí se řídit podle návodu k upevnění. Co se týče špatného upevnění, s tím se tady setkáváme skoro každý den. Naštěstí nás minuly doby, kdy každý na střeše vozil z Prahy stavební materiály. To byly problémy na denním pořádku. Nejde jen o to, koupit si kvalitní výbavu a lyže, člověk by měl zajistit i jejich přepravu, jinak nebude mít z dovolené nic. Pohled na nehodu zaviněnou nosičem, který odlétl a poškodil jiná vozidla, není nijak pěkný.
Zítra ve čtvrtek 15. ledna: 4. díl – Rozhovor s ing. Petrem Šedivým, vedoucím zkušebny pasivní bezpečnosti ÚSMD a ing. Miloslavem Pořádkem, zástupcem vedoucího zkušebny příslušenství motorových vozidel ÚSMD
