SEAT má motoristický sport v krvi už více než 40 let

Na Pyrenejském poloostrově patří španělská značka mezi hlavní průkopníky automobilových závodů a soutěží.

Již v roce 1970 připravil SEAT závodní monoposty

– pro tzv. Národní formuli (později přejmenovanou na Fórmula 1430), poháněné motory SEAT s ventilovým rozvodem DOHC. První závod tohoto seriálu se konal v roce 1971 na okruhu Jarama a setkal se s mimořádným ohlasem diváků.

V roce 1971 zřídil SEAT speciální vývojové oddělení

– v závodě Zona Franca u Barcelony s cílem vstoupit o rok později se svými sportovními speciály do oficiálního soutěžního šampionátu. V té době však už řada privátních soutěžních jezdců bojovala s vozy SEAT ve španělském mistrovství v automobilových soutěžích. Největším úspěchem v tomto období bylo třetí místo Manuela Juncosy za volantem vozu SEAT 124 – 1600 ve známé Costa Brava Rallye.

Soutěžní tým španělské automobilky si odbyl svoji premiéru v roce 1972 na Luis Bavaria Criterium, kde jezdec Canellas skonèil ve své třídě čtvrtý. Zanedlouho se Canellas a jeho SEAT 124 zasloužili o vůbec první soutěžní vítězství týmu SEAT v rallye RAC. V letech 1972 až 1979 nastoupily posádky týmu SEAT na start 104 soutěží, přičemž ve 39 podnicích nenašly přemožitele. Se započtením regionálních podniků španělského mistrovství získaly vozy SEAT celkem 250 vítězství.

Velmi důležitým momentem byla účast na slavné Rallye Monte Carlo v roce 1977

– kde známý jezdec Zanini dosáhl na senzační třetí místo, Canellas skončil čtvrtý (oba s vozy SEAT 124D Especial 1800) a soukromý jezdec Salvador Serviá sedmý (SEAT 1430/1800).

SEAT přerušil oficiální účast v motoristickém sportu v roce 1980

– kdy skončila spolupráce s italským Fiatem a španělská automobilka se dostala do finančních problémů. Nicméně španělská automobilka dále podporovala některé závodní i soutěžní podniky.

O pět let později již byly podmínky opět mnohem příznivější. Poté, co se SEAT stal součástí koncernu Volkswagen, rozhodlo vedení automobilky o návratu značky do soutěžního světa. Prvním krokem bylo založení oddělení SEAT Sport v roce 1985 – letos tedy slaví 30 let své existence – za účelem vývoje, podpory a sportovního nasazení závodních a soutěžních vozů SEAT. V současnosti spadá pod křídla sportovní divize se sídlem v Martorellu také výroba vysokovýkonných komponentů pro sériově vyráběné vozy SEAT.

SEAT Sport postavil v roce 1987 dva týmy

– pro španělské mistrovství v klasických i off-roadových soutěžích. V klasických soutěžích skončil jezdec Salvador Serviá nakonec na druhém místě za Carlosem Sainzem. Salvadorův bratr José zvítězil v řadě off-roadových soutěží s dvoumotorovou Ibizou a celkově skončil také na druhém místě. Uvedené úspěchy byly důležitým impulzem pro další aktivity. V následujícím roce nasadil SEAT Sport dva soutěžní vozy VW Golf GTi ve skupině A a pokračoval i v seriálu off-roadových soutěží s vozy Ibiza Bimotor a novou Marbellou Proto. Malá Marbella poháněná zajímavým motorem se zdvihovým objemem 1,4 litru, jemuž pomáhalo spirální dmychadlo k výkonu více než 100 kW (136 k), se stala nakonec vítězem celého seriálu.

V historii týmu SEAT Sport byl přelomový rok 1992.

Po šesti letech vývojových prací spatřil světlo světa výkonný soutěžní speciál SEAT Toledo Marathon, schopný konkurovat nejlepším soutěžním vozům. SEAT Toledo Marathon si odbyl svoji premiéru v roce 1993 ve vytrvalostním závodě Baja Portugal, kde ho řídil José Serviá. Na největší úspěchy si však muselo Toledo Marathon ještě rok počkat: v soutěži Baja Portugal získalo druhé místo, v Baja Espaňa obsadilo třetí a čtvrté místo, v řecké rallye druhé místo…

V roce 1995, po osmnácti letech, se tým SEAT Sport vrátil do mistrovství světa v automobilových soutěžích. Svůj comeback si SEAT Sport připravil na portugalskou rallye, v níž německý jezdec Weber za volantem vozu SEAT Ibiza 1.8 16V skončil třetí ve třídě F2, vyhrazené vozům s jednou poháněnou nápravou a nepřeplňovanými motory se zdvihovým objemem do dvou litrů. V následující Rallye Acropolis dosáhly soutěžení vozy Ibiza řízené Weberem a Ruisem historického úspěchu, když obsadily ve třídě F2 první dvě místa. Ve finské Rallye 1000 jezer vybojovaly Ibizy šesté a osmé místo ve třídě.

Následující rok 1996 přinesl značce SEAT vytoužený triumf v podobě celkového vítězství v mistrovství světa v automobilových soutěžích ve třídě F2. Bylo to drama do poslední rychlostní zkoušky, nakonec však SEAT triumfoval. SEAT Sport obhájil mistrovský titul i v následujících dvou letech, tedy i v sezonách 1997 a 1998!

Soutěžní vůz SEAT Ibiza Kit Car v provedení pro sezonu 1997 byl poháněn šestnáctiventilovým dvoulitrovým čtyřválcem, který poskytoval nejvyšší výkon 188 kW (255 k) při 7800 otáčkách za minutu. Výkon motoru byl přenášen na kola přední nápravy prostřednictvím sekvenční šestistupňové převodovky v kombinaci s diferenciálem se zvýšenou svorností a spojkou se speciálním keramickým obložením. Soutěžní Ibiza Kit Car v plné zbroji vážila pouhých 960 kg.

Hbitá Ibiza slavila úspěchy také v rallyecrossu. Například Němec Helmut Wild získal v roce 1999 titul vicemistra Evropy v divizi 1. Jeho Ibiza měla přeplňovaný dvoulitrový motor a pohon všech kol. V českém i evropském rallyecrossovém šampionátu startoval na přelomu tisíciletí s Ibizou Roman Častoral, který byl ve svých čtyřiadvaceti letech jedním z nejmladších jezdců této divácky velmi atraktivní motoristické disciplíny. A slavil velké úspěchy. Například v sezoně 2001 získal se svým vozem SEAT Ibiza Cupra hned tři tituly v divizi D2: Mistr ČR, Mistr Rakouska a Mistr Zóny střední Evropy.

Rallyecrossový speciál SEAT Ibiza Romana Častorala

– byl vybaven samosvorným diferenciálem, speciální převodovkou a upraveným podvozkem. Dvoulitrový motor byl vyladěn na výkon cca 147 kW (200 k). Vůz dosahoval vzhledem ke specifickému odstupňování převodovky maximální rychlosti „jen“ 160 km/h, ale schopnost bleskově zrychlovat je v rallyecrossu mnohem důležitější než nejvyšší rychlost.

Vraťme se však zpátky do světa rallye.

Po jedinečném hattricku ve třídě F2 vstoupil SEAT v závěru roku 1998 do soutěžní „první ligy“ s novým speciálem Cordoba WRC, jehož základem byla dvoudveřová Cordoba SX. Tento vůz se sofistikovaným pohonem všech kol (elektronicky řízený mezinápravový diferenciál a diferenciál přední nápravy), šestistupňovou sekvenční převodovkou a přeplňovaným dvoulitrovým motorem o výkonu cca 220 kW (299 k) začal záhy sbírat první mistrovské body v prestižní kategorii WRC. K nejvýraznějším úspěchům vozů SEAT Cordoba WRC v mistrovství světa patří třetí místa v absolutní klasifikaci z Rallye Nový Zéland 1999 (Toni Gardemeister), Britské rallye 1999 (Harri Rovanperä) a Rallye Safari 2000 (Didier Auriol).

Soutěžní vůz Cordoba WRC důvěrně znají také čeští fanoušci automobilových soutěží.

V letech 2002 až 2004 podporoval importér automobilů SEAT tým SEAT Sport Czech Republic, který bojoval v domácím mistrovství o vavříny s vozy Cordoba WRC ve specifikacích EVO II a EVO III. Nejúspěšnějším jezdcem byl Emil Triner, který se v roce 2002 vyšplhal v celkovém hodnocení MMČR v automobilových soutěžích až na stříbrnou pozici a v následujících dvou letech skončil vždy těsně pod stupni vítězů. Vzhledem k silné konkurenci o poznání mladších vozů kategorie WRC to byly vynikající výsledky.

V novém tisíciletí se SEAT Sport zaměřil na okruhové závody.

Od roku 2002 se ve Španělsku jezdil značkový pohár SEAT Leon Supercopa, který se postupně rozšířil do dalších evropských zemí a patří mezi nejoblíbenější pohárové závody v motoristickém sportu. V roce 2006 se v německém seriálu Leon Supercopa objevil za volantem pohárového Leonu tehdy devatenáctiletý český jezdec Erik Janiš a v letech 2009 až 2011 jezdil úspěšně s vozem SEAT Leon v pohárech Supercopa a Eurocup plzeňský jezdec Petr Fulín v barvách týmu SEAT Česká republika. Petr Fulín kromě toho dojel v roce 2011 s vozem SEAT Leon TDI na druhém místě v závodě Epilog 6 hodin na brněnském okruhu.

Prvním českým jezdcem, který se objevil v evropském seriálu Leon Eurocup, v barvách česko-španělského týmu SUNRED-BRT podporovaného českým importérem vozů SEAT, byl Michal Matějovský, úspěšný okruhový jezdec z Hradce Králové. Matějovský usedal za volant pohárového Leonu v letech 2008 a 2009. V prvním roce vybojoval třetí místo na německém okruhu Oschersleben, o rok později slavil druhé místo ve španělské Valencii. Další úspěch s Leonem si Matějovský společně s týmem SUNRED připsal na své konto v roce 2011, kdy obsadil druhé místo v závodě Dunlop 24h Dubai ve třídě A3T.

V pohárových závodech poměřují jezdci své síly se zcela identickými automobily

– které v základu vycházejí ze sériového modelu Leon. Kromě povolených úprav, týkajících se hlavně aerodynamiky (přední spoiler, zakrytí spodní části vozu, zadní difuzor, nastavitelný zadní spoiler), byl u verze z roku 2006 zvýšen výkon zážehového čtyřválce 2.0 TFSI ze 136 kW (185 k) na 221 kW (300 k). V roce 2008 byl na stejném principu založen evropský seriál pohárových závodů SEAT Leon Eurocup, který se od roku 2014 jezdí s novými vozy SEAT Leon Cup Racer.

Ambice týmu SEAT Sport samozřejmě přesahovaly sféru pohárových okruhových závodů, a tak již v roce 2003 vstoupil SEAT do mistrovství Evropy cestovních vozů ETCC (European Touring Car Championship) s vozem Toledo Cupra, s nímž již o rok později vybojoval své první vítězství. Z ETCC se stalo v roce 2005 mistrovství světa cestovních vozů WTCC (World Touring Car Championship) a SEAT přešel v průběhu této sezony na Leon. SEAT se každým rokem zlepšoval: V roce 2006 vybojoval v celkovém hodnocení třetí místo a o rok později dokonce druhé místo.

Koncem sezony 2007 se na scéně objevil revoluční Leon se vznětovým motorem TDI

– s nímž Yvan Muller získal v roce 2008 pro SEAT první titul mistra světa v hodnocení jezdců. SEAT slavil rovněž titul v hodnocení konstruktérů. SEAT Leon TDI vládl okruhovým závodům WTCC také v roce 2009, kdy se z mistrovského titulu radoval Gabriele Tarquini. Na konci sezony 2009 opustil SEAT seriál WTCC jako tovární tým. V nadcházejících sezonách však v různé míře podporoval soukromé závodní týmy, které i nadále závodily s vozy SEAT ve WTCC a v různých národních mistrovstvích. Cestovní vozy SEAT projely jako první cílovou čárou v celkem 30 závodech WTCC. SEAT vstoupil do historie motoristického sportu jako první značka, která vyhrála mistrovství WTCC se vznětovým motorem.

V současnosti je strategie oddělení SEAT Sport zaměřena především na podporu zákaznického sportu

V nabídce jsou závodní vozy SEAT Leon Cup Racer, jejichž základem je pětidveřový Leon, rozchod kol je však o 40 cm širší a motor 2.0 TSI, spojený s šestistupňovou převodovkou DSG (alternativně šestistupňová sekvenční převodovka), poskytuje nejvyšší výkon 243 kW (330 k) při 6200 min-1 a maximální točivý moment 410 N.m při 2500 min-1. Pro začínající jezdce je ideálním sportovním náčiním okruhová Ibiza SC Trophy s výkonem 147 kW (200 k).

Hlavní milníky v historii značky SEAT v motoristickém sportu:

1977 – 3., 4. a 7. místo v Rallye Monte Carlo
1985 – založení oddělení SEAT Sport
1995 – návrat do mistrovství světa v rallye
1996/1997/1998 – SEAT Ibiza Kit Car mistrem světa v rallye ve třídě F2
1999 – vstup do kategorie WRC (Cordoba WRC)
2002 – založení značkového poháru SEAT Leon Supercopa
2003 – vstup do mistrovství Evropy cestovních vozů ETCC (Toledo Cupra)
2005 – přechod na Leon v mistrovství světa cestovních vozů WTCC
2008/2009 – Leon TDI vyhrál mistrovství světa cestovních vozů WTCC jako první vůz se vznětovým motorem (2008 – Yvan Muller, 2009 – Gabriele Tarquini)
2008 – založení evropského seriálu pohárových závodů SEAT Leon Eurocup
2014 – nový závodní vůz SEAT Leon Cup Racer