Rally Australia – příležitost pro Peugeot

Tým Peugeot – Grönholm, Burns a Rovanperä na letošním šampionátu WRC 2003:

Pro tým Peugeot, který tu tři roky nenašel přemožitele, to bude obrovská příležitost vylepšit si skóre k ukončení sezóny 2003 již po čtvrté v řadě jako jednička mezi továrními týmy. Týmové tažení povede Marcus Grönholm, muž, který Rally Australia již vyhrál třikrát, Richard Burns, vítěz této rallye z roku 1999, který tu navíc skončil dvakrát druhý – a Harri Rovanperä, kterému patřila druhá příčka loni. 

Jezdci mají pře sebou pět posledních soutěží a tým Peugeot, stejně tak jako Richard Burns, vedou prozatímní hodnocení značek i jezdců. Finská rallye začátkem srpna nebyla tak úrodná, jak tým Peugeot právem očekával a boj o první místo v obou šampionátech začíná být proto napínavý. Francouzská automobilka stále vede se 101 body, ale skóre Citroenu je již 97 bodů, zatím co Ford a Subaru trochu zaostávají s 60ti body. Mezi jezdci je situace podobně těsná – Richard Burns, který dojel ve Finsku na třetím místě, je také stále ve vedení s náskokem 5-ti bodů na Carlose Sainze. Marcus Grönholm a Petter Solberg na něj ztrácejí 11 bodů a Sebastien Loeb a Markko Martin ještě o něco více. Každé vítězství znamená zisk 10ti bodů, a díky dvěma soutěžím na šotolině (Rally Australie a Velká Británie) a dalším třem na asfaltu (Itálie, Korsika a Španělsko) není boj o první místo ještě zdaleka u konce.

Rychlostní zkoušky na Rally Australia jsou všechny na celkem rychlém a často nezpevněném povrchu pokrytém drobnými oblázky. Místní husté lesy by mohly představovat další problém – souvislý porost stromů dokáže z jinak ideální světlé trati udělat tmavé bludiště, což jistě nejsou pro jezdce příjemné vyhlídky. Peugeot 206 WRC zaznamenal na tomto terénu tři po sobě jdoucí vítězství v letech 2000, 2001 a 2002 a pokaždé měl dva ze svých vozů na stupních vítězů. Francois Delecour na něj jako druhý vystoupal v roce 2000, Didier Auriol v roce 2001 a v loňském roce to byl Harri Rovanperä.

Marcus Grönholm je jezdcem, který má na svém kontě tři úspěchy týmu na jižní polokouli a jeho styl výborně ladí s touto velmi specifickou tratí. „Vždy se mi na této rallye dařilo a doufám, že bych mohl opět vyhrát,“ prohlásil úřadující světový šampion, který by tady jistě rád vyhrál i počtvrté v řadě. „Samozřejmě, to, že jsem byl ve Finsku nucen předčasně odstoupit, bylo pro mě velkým zklamáním a citelnou ztrátou z hlediska šampionátu. Ale nevidím žádný důvod vzdávat boj předem. Mohu vás ujistit, že do toho dám všechny síly, které si do Austrálie vezu. Pojedu za tým i za sebe.“

Australská bilance Richarda Burnse zahrnuje jasné vítězství v roce 1999 a dvě druhá místa z roku 2000 a 2001. Minulý rok jel před odstoupením ze soutěže také na druhém místě. Výsledky, kterých v této sezóně dosáhl ho staví už od začátku března na vrchol prozatímního pořadí šampionátu jezdců.

Také Harri Rovanpera se po zklamání ze svých výsledků na domácí půdě ve Finsku těší na lepší výsledky v Australii. „Budu brát tuhle rallye tak, jak jsem chtěl tu ve Finsku – udělám to nejlepší bez toho, abych se upnul na nějakou zvláštní strategii. Potom se zařídím podle toho, jak to bude probíhat. Samozřejmě bych chtěl, aby to byla úspěšná soutěž, na které pomohu týmu k těm nejlepším výsledkům.“

Robert Reid na horkém křesle

Jako spolujezdec na pravém sedadle vedoucí 206-ky WRC, žije Robert Reid život na velmi rychlé dráze. Ale jeho práce je současně jistým způsobem života – spolujezdcem Richarda Burnse se člověk nestane náhodou. Mluvili jsme s ním před startem Rally Australia.

Mění se způsob jak si děláš poznámky o trati a jejich následné čtení s typem trati, nebo s narůstajícím množstvím zkušeností, které máš?

Ne. Příkladem je letošní německá rally – tu trať jsme už jeli třikrát – v roce 2001, 2002 a letos a rozpis jsme si napsali jen jednou. A bohatě to stačilo. Jeden z klíčů k úspěchu v současné rally je schopnost udělat si dobré poznámky po pouhých dvou pomalých jízdách přes všechny erzety a pak také to, když víte, jak z nich co nejvíc vytěžit v plné rychlosti. Náš základní systém rozpisu se hodí na všechny situace a musí být jednoduchý, ale současně bezchybný. Jakkoli je to složité, pokyny které na něj volám, musí být pro Richarda absolutně čitelné. Pak je na něm, aby svou jízdu přizpůsobil povrchu, počasí a typu pneumatik, na kterých zrovna jedeme. To další už se pak nikdy nemění – je to jezdec, jehož jízda vyjadřuje jeho momentální pocity. Čím lépe zná trať, tím rychleji a bezpečněji pojede. Ale moje práce je vždycky stejná.“  

Když se po obhlídce trati vrátíš zpátky do hotelu, jak dlouhou dobu strávíš kontrolou, přizpůsobováním a opisem poznámek?

„V Německu, po dvaceti hodinách, které jsme strávili pojížděním po trati, jsme dalších 13 hodin věnovali dopilovávání našich poznámek. Na tratích, které známe nejlépe a které jsme absolvovali od roku 2000, používáme poznámky z minulého roku. Pokud se naše první zkušenost s tratí datuje před rok 2000, začínáme od píky, protože časem se stav jednotlivých vložek  může výrazně změnit hlavně díky opravám silnic.

Finská rally je obecně považována za nejobtížnější soutěž pro navigátory. Co si o tom myslíš ty?

„Finské erzety dodávají tvým poznámkám třetí rozměr, ale způsob, jakým popisujeme skoky je dost jednoduchý. To jediné co voláme je „asi skok“, „skok“ nebo „blbej skok“. Co se týká přímého čtení poznámek je finská rally paradoxně oddechovější než ostatní. Na pomalých rally, jako je třeba Rally Kypr, jsou zatáčky tak komplikované a jedna navazuje na druhou v takovém sledu, že nezavřeš pusu. Zatím co ve Finsku ti dlouhé úseky, kdy v podstatě nemáš co říct, dají šanci aspoň popadnout dech.Na druhou stranu, načasování jednotlivých pokynů je to nejdůležitější a vyžaduje to maximální koncentraci. V takové rychlosti, jakou jezdíme, sebemenší zpoždění pokynů ti může přidat 5 sekund a nebo dokonce skončit velkou havárkou. Fakt, že si nemůžeš dovolit udělat chybu, dělá tuhle rally tak těžkou a stresovou.

Je to jeden z nejoblíbenějších podniků světového šampionátu…

„Je to jedna z těch, které mám opravdu nejraději, vedle Švédska a Nového Zélandu, které taky slibují rychlé hladké měřené úseky. Jistě, žádají si plnou soustředěnost, ale vzrušení z nich je nepopsatelné. Nejslavnější a nejtežší erzeta finské rally je 33 km dlouhá Ouninpohja a tady se přistihneš, že s ní máš už skoro milostný vztah. Když jseš na konci, říkáš si – „Díky Bohu, je to za mnou“ – a pak si po chvíli pomyslíš – „Wow, to bylo úžasný!“

V takové rychlosti je možné vložku ocenit ?

„Po pravdě, oceníš ji, až když je za tebou, když si to znovu probíráš v hlavě. Dokud běží stopky, všechno, na co se můžeš soustředit je jenom čtení rozpisu.  Já osobně si nikdy nepíšu dodatečné body do poznámek a málo kdy odtrhnu oči od mých záznamů. Reakce auta jsem zvyklý cítit přes nohavice a to je všechno co potřebuji vědět. Hodně lidem se to může zdát nereálné, ale pokud strávíš skoro 200 dní v roce na sedačce spolujezdce, přirozeně získáš šestý smysl. Takovéhle čtení „poslepu“ je pro začátečníka skvělý trénink…samozřejmě raději na virtuální erzetě, abychom předešli nesmyslnému riskování.“

Rychlostní zkoušky Rally Australia asi nebudou ideální pro tenhle typ cvičení…

„To máte pravdu. Australie je další rychlou a zajímavou rally s množstvím nástrah, když jako první projíždíš erzetu, která je lemovaná stromy a kloužeš po korálcích, které pokrývají silnici. Jako posádka vedoucí průběžné pořadí WRC budeme přesně na této pozici první den rally. Pokud je to takhle, jediné, co musíš udělat je koncentrovat se na to, abys udržel auto v rovině jak jen je to možné, i když to má stále tendeci se točit na povrchu, kde se dá jen těžko ovládat. Zkušenosti se tu velice hodí. Ale všechno zlé je pro něco dobré – fakt, že už tak dlouho v šampionátu vedeme, je pro nás příležitost si jízdu jako první trénovat.“

Když jedeš první na trati přes erzety jako jsou ty Australské, myšlíš na nebezpečí?

„Součástí tvé práce je vědět, jak s tím nakládat a být si vědom rizika. Ale je tu určitý limit. V případě Austrálie jsou životně důležité postřehy „ledových špionů“. Na jedné vložce byla loni na prvním kilometru první vložky veliká kaluž bahna. Marcus jel první a kdyby ho na to neupozornili, celkem jistě by následky jeho jízdy byly velmi dramatické. Na většině rally je aspoň pár míst, kde riskuješ podobnou nehodu.“