Automobily Spyker však nejezdily pouze mezi větrnými mlýny, ale zastoupení vznikala i ve Francii, Německu, Anglii a také USA. Obchody šly tak dobře, až musela firma exportní aktivity přibrzdit. Jenže v roce 1907 potkalo firmu neštěstí, když Hendrik-Jan a anglický dovozce přišli o život při lodní katastrofě. Ve svých zavazadlech vezly rozsáhlé plány a ty byly navždy ztraceny. Najednou musel Jacobus Spijker řídit celou firmu sám, přičemž nebyl právě zdatným obchodníkem.
V tu dobu se na scéně objevil francouzský dobrodruh Charles Godard s nápadem, že vůz Spyker by měl dobré vyhlídky na vítězství v Rallye Peking – Paříž. Pro svůj plán získal Spijkerovu přízeň a tak se mohl se čtyřválcem 14/18 HP vydat na 15 000 km dlouhou trať. Společně s ním startovaly ještě dva dvouválcové vozy De Dion Bouton, závodní Itala a jednoválcová tříkolka Contal. Ačkoliv se účastníci dohodli zůstat během soutěže pohromadě, princ Borghese s Italou ujel a zvítězil. Veřejnost však považovala za vítěze Spyker, který dojel jako jediný v původním stavu bez výměny jediného dílu. Pouze zapalování bylo třeba opravit.
Po obchodním propadu v roce 1908 se začal Spyker pod novým vedením pomalu opět vzpamatovávat. Okruh zákazníků se rozšířil o odběratele v Maroku, Argentině a jižní Africe. O dobré jméno se postarala i vlastní dílna v Londýně, kde jezdila spousta sanitek, pohřebních, vojenských nebo poštovních vozů této značky. K prestiži přispěla i holandská královna Wilhelmina objednávkou Landauletta 25 HP s tmavomodrým lakem a luxusním vybavením. A nezůstalo pouze u tohoto vozu, během tří let stálo v královských garážích pět Spykerů. V roce 1915 vyměnila továrna majitele a zahájila stavbu letadel, čímž se vysvětluje logo v podobě automobilového kola a vrtule.
Nové vedení se rozhodlo proniknout do společnosti „lepších“ automobilů, a to mimořádně drahým vozem s 3,5litrovým čtyřválcem 25/30 HP se stojatými ventily. Spyker však zastával názor, stejně jako ostatní renomovaní výrobci jako byly v té době Hispano-Suiza nebo Rolls-Royce, že především kvalita má svou cenu. V roce 1920 přešel z belgické Minervy ke Spykeru letecký konstruktér Fritz Koolhoven a navrhl slavný model C4 se šestiválcem Maybach. Pro svoje jedinečné dílenské zpracování si vysloužil přezdívku „Rolls-Royce kontinentu“. Jeho vysoká cena a hospodářská krize ovšem přivedly značku Spyker k úpadku, jenž byl oficiálně ohlášen v roce 1922.
Výroba luxusního vozu C4 sice tajně pokračovala dál, přičemž se jeho cenu podařilo snížit o čtvrtinu. Přesto se po třech letech brány této nizozemské továrny, kterou za celou její existenci opustily přibližně dva tisíce kvalitních automobilů, definitivně uzavřely.