SANDRO MUNARI slaví šedesátiny

Rallye Monte Carlo je dodnes považována za nejslavnější automobilovou soutěž, i přestože v posledních letech leccos ztratila ze své výjimečnosti. Odpadla nejen tradiční hvězdicová jízda, ale především obávaná „Noc dlouhých nožů“ s třemi průjezdy slavného průsmyku Col de Turini. Tuto nejstarší ralyye, která se jela letos už po třiašedesáté, pouze dva jezdci vyhráli čtyřikrát – Ital Sandro Munari a Němec Walter Röhrl. Zatímco Ital dosáhl své úspěchy za volantem Lancie, Röhrl ji vyhrál s Fiatem 131 Abarth, Oplem Ascona 400, Lancií Rally 037 a Audi quattro.

Sandro Munari, narozený 27.března 1940 v městečku Cavarzere v rodině sedláka, se z prvenství v ledové ruletě radoval poprvé v roce 1972 s Lancií Fulvia, další tři trumfy přidal v letech 1975 až 77 s Lancií Stratos.

Do továrního týmu Lancia přišel Sandro Munari ve třiadvaceti letech , nejdříve jako spolujezdec, ale už v roce 1965 dostal první šanci usednout za volant. O dva roky později se stal profesionálem. A hned na sebe upozornil pátým místem v Monte Carlu a druhými místy v Ženevské a Španělské rallye. Ovšem jak rychle jeho kariéra začala, tak mohla také skončit. Při hvězdicové jízdě příštího ročníku Monte Carla se Lancia Fulvia HF posádky Munari – Lombardini střetla s nákladním vozem. Munari, který v tu dobu seděl na sedadle spolujezdce, utrpěl vážná zranění, jeho přítel a spolujezdec přišel na místě o život. Po této tragické nehodě chtěl Munari s automobilovým sportem skončit, ale Cesare Fiorio jej přivedl zpátky.

Po druhém místě v Portugalské rallye 1970 dosáhl svého prvního velkého vítězství v roce 1972 při Rallye Monte Carlo, kterou se spolujezdcem Mariem Mannuccim vyhráli s náskokem tařka jedenácti minut. S Lancií Fulvia HF a v roli favorita přijel v roce 1973 do Klatov na start legendární Rallye Vltava. Ještě dnes si pamětníci pamatují na jeho kotrmelec hned v úvodní zkoušce stálosti výkonů na klatovském okruhu. V soutěži sice pokračoval dál, ale souboj s vycházející hvězdou Waltrem Röhrlem nakonec prohrál. Ale protože v tomto roce vyhrál ještě Rallye Costa Brava, Rallye Firestone, Rallye San Martino a Tour de France a dojel třetí v Dunaj rallye, tak se stal mistrem Evropy.

Tím éra modelu Fulvia skončila, neboť už v tu dobu se na soutěžích začal objevovat velkorysý projekt firmy Bertone společně s Lancií, Fiatem a geniálním inženýrem Mike Parkesem, který se podílel mj. i na vývoji monopostů Ferrari formule l. Výsledkem byla slavná Lancia Stratos s 2.5litrovým šestiválcem Ferrari Dino o výkonu 220kW(300 k). A Munari samozřejmě stál od samého začátku u jeho zrodu. Jinak to vlastně ani nešlo, protože Stratose mu doslova „ušili“ přesně na míru.

Legendární a jeden z nejvydařenějších soutěžních automobilů měl svoji promiéru s Munarim za volantem už na Korsice 72. Tehdy odpadl, ale v další sezoně vyhrál Rallye Firestone a Tour de France a od roku 1974 sbíral úspěchy také ve světových rallye. Kromě tří vítězství v Rallye Monte Carlo, s ním Sandro Munari vyhrál mj. San Remo 74, Rideau Lakes 74, Portugalsko 76, Korsiku 76, dojel druhý v Safari 75 a 76 atd. Svoji kariéru ukončil Sandro Munari prvenstvím ve Světovém poháru FIA v roce 1977, který předcházel současnému světovému šampionátu.

A jak viděli italského genia za volantem jeho přátelé a kolegové? Angličan Geraint Phillips:“Vzpomínám na jednu rallye, kdy jsem seděl na horkém sedadle vedle Munariho. Sandro náhle zakřičel, co se stalo a proč nediktuji. Zadíval jsem se totiž na jeho nohy a úplně zapomněl číst. Jeho hra nohou připomínala hru na klavír, to bylo něco tak uchvacujícího. Byl jsem z toho celý pryč.“ A jeho týmový kolega Simo Lampinen dodává:“Sandro byl hodně rychlý. Na asfaltu určitě nejrychlejší pilot světa s vozem s předním pohonem. Tam jsme neměli šanci. Sandro nesnesl žádné prohry a proto nedělal nic napůl. Nebyl žádný taktik a bojoval pouze když všechno fungovalo na sto procent. Tím byl jiný než my nebo Mäkinen či Aaltonen. I když se auto rozpadalo, tak jsme jeli pořád dál, dokud se nezastavilo.“