Rogers a Parketová úspěšně završili první část své cesty kolem světa

Americkým dobrodruhům se v jejich na zakázku zhotoveném terénním Mercedesu daří realizovat jejich cíl – zdokumentovat stav světa na přelomu tisíciletí a sdílet svá pozorování s publikem celého světa. Půjde-li vše podle plánu, dosáhne tento pár svého domovského města New Yorku na konci své tříleté cesty kolem světa dne 31. prosince 2001.

„Tato cesta je i pekelně náročná, chaotická a frustrující,“ připouští Parketová. „Ale ať už uháníme skvělou cestou nebo projíždíme skalnatou stezkou, máme radost z toho, že jsme si troufli proměnit sen ve skutečnost.“ Před sebou mají cestovatelé ještě další čtyři kontinenty a více než 100 000 kilometrů, takže budou mít ještě dost času a příležitostí zakusit odříkání i odměny, se kterými bývá podobný ambiciózní projekt spojen.

Nedá se říci, že by se již Rogersovi a Parketové nedostalo pořádné porce vzrušení ale i potřebného štěstí. „Bylo pár zemí a míst, kde jsme se ocitli právě uprostřed dění, nebo těsně minuli některé dost významné události historických rozměrů,“ sděluje záměrně mírně zdrženlivě Rogers. Srbsko opustili v březnu, jen pár dní před tím, než se svět dozvěděl o Kosovo, jen proto, aby dorazili do Turecka a Istanbulu, ve kterém platil zákaz vycházení, v době, kdy byl zajat kurdský rebel Ocelan.

Irán i přes předchozí sliby nevystavil dlouho očekávaná víza, takže naši cestovatelé se museli vydat do Číny přes některé z mnohem neklidnějších bývalých sovětských republik, což mělo za důsledek neočekávaná uzavření hranic a další časově náročné objížďky. Do Pekingu dorazili v květnu, právě den poté, kdy byla bombardována čínská ambasáda v Bělehradu, což vytvořilo pro naše cestovatele zatím nejhorší prostředí. A hned v srpnu se v Moskvě přihodil další incident nahánějící strach, když tam vybuchla bomba právě naproti místu, kde si Parketová a Rogers dávali šálek kávy.

Naštěstí v každém místě zažili cestovatelé mnoho příjemných, radostných, zajímavých a nezapomenutelných okamžiků a obrazů, které stály za to. „To, co se nám do mysli vtisklo nejvíce, kromě stále se měnící a někdy dech vyrážející scenérie a architektury; jsou lidé, se kterými jsme se seznámili kdekoli jsme zastavili,“ vzpomíná Parketová, která se zaměřuje na životní styl a sociální aspekty rozličných kultur, které potkávají.

Velkou část jejich snadného seznamování se s místními obyvateli připisuje Parketová jejich unikátnímu Mercedesu Sunburst Yellow „Millennium“, který všude přitahuje pozornost zástupů. „Bez ohledu na to, v jaké zemi se ocitneme, muži přejdou se zájmem k autu, prohlídnou si ho, dotknou se ho a pak – zcela zákonitě – si kopnou do pneumatik,“ sděluje svá pozorování Parketová. „To snad musejí mít v genech, po celém světě.“

Aniž by pustil ze zřetele jejich cestu, Jim Rogers se soustředil na politické a finanční prostředí v navštívených zemích a vždy věnoval pozornost investicím, které se vyplatí. Jak v případě Číny, Koreje a Japonska, tak i nového Ruska, je díku projektu Millennium v kontaktu s některými z „nejneklidnějších“ ekonomik. „Abyste získali úplný obraz, musíte sami vidět situaci v zemích, kam byste chtěli investovat vaše peníze,“ říká Rogers, který si na cestě do Pekingu založil účet na Šanghajské burze.

„Když takto cestujeme, učíme se hodně o světě i o nás samotných, naše víry a přesvědčení jsou stále podrobovány zkouškám,“ uvádějí Rogers a Parketová. „A skutečně se nám podařilo zdokumentovat absurdní, hrozné i šlechetné, pohostinné a skvělé lidi, místa, jídla, pohledy, události a setkání – s lidmi jako vy a já po celém světě.“

Projekt Millennium Adventure vyvolal enormní zájem sdělovacích prostředků – tisku a televizního vysílání téměř v každé zemi a velkém městě na cestě. A stejně tomu bude v následujících měsících, kdy Jim Rogers a Paige Parketová projedou Afrikou na své cestě k oslavám Silvestra roku 2000 v Austrálii.