Aleš Loprais zaznamenal na trati 2. etapy den plný zvratů, od skvělého tempa na úrovni úzké špičky přes beznaděj při poruše spojky až po štěstí v podobě dokončeného speciálu.
Měla to být další speciálka, v níž byl Aleš odhodlán útočit na vedení etapě. Místo toho se stala bojem o bytí a nebytí v soutěži. Druhá etapa ze Santa Rosy do Puerto Madryn byla pořadateli označována jako relativně jednoduchá, speciálka měřila pouhých 253 kilometrů, po níž následoval vražedný, monotónní a nekonečný spojovací přesun do cílového Puerto Madryn, jehož si ve více než 40stupňové spalující výhni užili zejména motorkáři a jezdci na čtyřkolkách. Zvěsti o snadnosti etapy vzaly rychle za své. Rychlé pasáže se v ní střídaly s úseky plnými hlubokého jemného písku typu feš-feš, do nějž zapadala osobní auta a postupně zatarasila trasu, kamionům startujícím za nimi způsobila velká zpoždění.
Ještě ve dvou třetinách trasy udávala tempo kamionů čtveřice de Rooy, Kabirov, Van Vliet a Loprais, která uháněla ve zběsilém tempu ve vzájemném rozestupu cca 1 minuty. Čagin a Mardějev jeli až za nimi, de Azevedo ztrácel už zde přibližně půlhodinu. Na 200. kilometru, když už pominuly nejtěžší pasáže, se Alešova Tatra zastavila s poruchou spojky a nepojízdná zůstala stát vedle trati. „Veliká škoda, auto jelo senzačně, Van Vlieta jsme prakticky dojeli a aktuálně jsme v etapě byli na druhém místě,“ řekl Aleš Loprais.
Následovaly taktické šachy, z nichž nevedlo mnoho pozitivních východisek. Od cíle etapy nebylo možné k porouchanému vozidlu dojet, navíc na posledních 50 kilometrech ležela v cestě další sekce velmi těžkým pískem. Dojet k vozu po trase doprovodným autem bylo jednak nemyslitelné, neboť všechny přístupové cesty ke trati hlídala policie, a jednak by to znamenalo okamžitou diskvalifikaci. Bylo evidentní, že Alešovi může pomoci pouze jiný soutěžící na trati a v případě takto vážné závady pouze odtažením.
Pořadatelé mezitím odklonili většinu soutěžících jinam, neboť došlo k dalšímu ucpání trati osobními auty, takže ti, kdo přicházeli v úvahu pro případnou pomoc, nebyli vůbec v dosahu. Poslední naděje svitla s projíždějící posádkou kamionu MAN Roberta Randýska, který jede rychlý doprovod týmu Offroadsport.cz Miroslava Zapletala. Randýsek zapojil Tatru na lano a dotáhl ji až do cíle speciálu, protáhl ji i těžkými závěrečnými písky.
Loprais Tatra Team znovu děkuje týmu Offroadsport.cz za nezištnou a profesionální pomoc, bez níž by nebylo možné v dakarské rallye pokračovat.
V cíli speciálky už čekala na Aleše doprovodná šestikolka Babča Leoše Lopraise, která vůz odtáhla za 9 hodin na laně do bivaku, kde zbytek týmu mezitím naplánoval opravu.
Alešova ztráta v etapě činila 3:21:25 hodiny a znamená propad na celkovou 46. příčku. Co je však podstatné, Tatra se dostala do bivaku a oprava může proběhnout. I relativně krátká speciálka znamenala poměrně velké ztráty pro řadu favoritů a klíčové etapy přijdou na řadu v závěru první poloviny a v celé druhé polovině rallye.
2. etapa očima Aleše Lopraise: Jako na horské dráze
Aleš Loprais a celý Loprais Tatra Team upřímně děkuje týmu asistenčnímu vozu týmu Offroadsport.cz Miroslava Zapletala, který nám ve 2.etapě do Puerto Madryn nezištně poskytl pomoc. Díky tomu můžeme pokračovat v 31. ročníku Rallye Dakar a živit naději na slušný výsledek. Solidarita Roberta Randýska a jeho posádky navázala na ty nejlepší tradice dakarského závodění. Kluci, ještě jednou díky!!!
Rčení, že neštěstí nechodí po horách ale po lidech ve druhé etapě bohužel platilo i pro posádku Tatry se startovním číslem 502. Aleš Loprais jel od prvních kilometrů skvělý závod, když se dokázal bez problémů vypořádat s úvodní technickou částí, aby po průjezdu druhým CP figuroval na průběžném druhém až třetím místě. Situace na trati, se však s přibývajícími kilometry komplikovala, když se pomalejší motorkáři i automobily byli nuceni vypořádávat se s nástrahami náročného terénu, který byl mnohdy nad jejich síly.
Aleš Loprais zdolal po rychlé komunikaci v kabině jedno takové kritické místo výletem mimo trať a průletem křovím, které z obou stran lemovalo pistu. Daň v podobě ztraceného zrcátka a rozbitého světla se v tom okamžiku zdála akceptovatelná. Když se podobná situace opakovala o pár kilometrů později, tak již výlet mimo trať kvůli stromům možný nebyl a Tatra musela zastavit. Motorkář, který utopil svůj stroj v měkkém hlubokém písku, jej nakonec dokázal odtáhnout do relativního bezpečí. V okamžiku, kdy Aleš opětovně akceleroval se ozvala zlověstná rána a auto se po několika stech metrech definitivně zastavilo. Bohužel došlo k závadě, která se na dakarských speciálech snad ještě nikdy neobjevila – destrukci přítlačného kotouče a lamely spojky. Taková závada se samozřejmě nedá na trati odstranit. Zatímco probíhala intenzivní satelitní komunikace mezi posádkou a asistenčními vozy, projížděla kolem postupně další auta a každé z nich posádku zasypalo záplavou prachu, až po skoro třech hodinách strávených na místě vypadali všichni jako čerti.
„Zpočátku šlo vše jako na drátkách,“ uvedl Aleš Loprais poté co se nakonec díky pomoci asistenčního kamionu skvělého českého týmu Offroadsport.cz dovlekl do cíle rychlostní zkoušky. „Auto jelo prostě výborně. Neudělali jsme prakticky žádnou chybu. Terén byl sice místy velmi obtížný, nicméně jsme to pokaždé zvládli naprosto bez problémů. Zkuste si představit, že prostě máte den a že Vám vychází vše co uděláte, tak přesně tak nějak to bylo, tedy až do toho nešťastného okamžiku.“
Co se honí závodníkovi hlavou, když se auto zastaví a okolo se postupně prohánějí další a další konkurenti. „Prostě jsem věřil, že to nějak zvládneme, že se najde někdo kdo nám pomůže. Nerad něco vzdávám, vlastně se nevzdávám nikdy. Situace byla samozřejmě vážná, ale řešili jsme to v mezích možností v relativní pohodě.“
