Štajf bilancuje úspěšnou sezónu 2015 s vozem Subaru Impreza WRX STI

Přelom letopočtu pro každého znamená jednak ohlédnutí za uplynulými 365 dny, jednak zamyšlení nad plány pro rok nadcházející.

Letos Vojtěch Štajf vybojoval titul vicemistra Evropy v rally v kategorii ERC 2

Po sezóně 2013, kdy Vojtěch Štajf ovládl prestižní kategorii produkčních vozů (resp. třídu 3) v rámci domácího šampionátu v rally, směřovaly jeho další závodnické kroky zejména za hranice. Minulý rok startoval v Evropské rally – trofeji a v konečném hodnocení mu patřila třetí příčka, letos se s vozem Subaru Impreza WRX STI dokonce stal vicemistrem Evropy kategorie ERC2. Není tedy divu, že se v závěru roku tváří spokojeně: „Sezónu 2015 hodnotím jako velmi povedenou. Sice jsme do evropského šampionátu vlétli trochu bezhlavě, rozpočet na evropské starty je totiž potřeba mít opravdu vysoký, ale nakonec jsem moc rád, že jsme se oné anabáze účastnili.

Původně jsme měli v plánu absolvovat první tři soutěže

– a až na základě jejich výsledků se rozhodnout, kolik jich pojedeme vůbec dál, dopadlo to ale trochu jinak,“ popisuje pražský jezdec. „Hned na úvodním Jänneru jsme slavili vítězství a když jsme si pak body za prvenství odvezli i z třetí soutěže v Irsku, bylo zřejmé, že jsme v rámci ERC2 ve hře o titul – no a taková hra se dobrovolně nevzdává. Nakonec jsme absolvovali osm závodů z deseti a jak se v závěru ukázalo, možná o titulu rozhodla právě skutečnost, že náš soupeř Botka měl o jeden start navíc a rozhodující body získal v Řecku, kde my zkrátka kvůli cestě do Mexika být nemohli.

Naše naděje na titul ale žila až do poslední soutěže

– a vlastně až do poslední rychlostní zkoušky evropského šampionátu, kde bohužel nevydržel motor našeho vozu, čímž nám skončila i ojedinělá série spolehlivě dokončených soutěží. Zůstali jsme tedy mezi osmnácti bodujícími jezdci stříbrní, přesto si myslím, že naše výsledky (například v podobě třiceti vyhraných rychlostních zkoušek v rámci ERC2) neudělaly hanbu ani reprezentační podpoře, kterou jsme podobně jako někteří další závodníci letos měli a za níž bychom rádi Autoklubu ČR tímto poděkovali.

Naše sezóna byla opravdu hodně finančně náročná

– a tak náš velký dík patří i všem týmovým partnerům, kteří nám s ní pomohli, samozřejmě v čele se společností Subaru ČR. Pokud se podrobněji k sezóně vrátím – mám pochopitelně radost z obou našich prvenství v ERC2 v Rakousku a Irsku, cením si ale i dalších výsledků. Pominu-li Ypres, kde nás zdržela výměna kola a Lotyšsko s technickými potížemi, tak na všech ostatních dojetých soutěžích jsme figurovali ve výsledcích v první patnáctce absolutního pořadí, v Rakousku dokonce mezi ´Evropany´ jako osmí. Především mne však potěšily naše výkony na šotolinových podnicích. Výsledky z Azorů i z Kypru na povrchu, s nímž jsem neměl před sezónou žádné zkušenosti, těch si opravdu vážím. Ostatně i charakter většiny zbylých soutěží byl pro mne zcela nový, dvakrát jsem zaplatil i určitou nováčkovskou daň, když jsem při volných průjezdech před kvalifikací na Azorech a ve Švýcarsku poškodil vůz.

Zní to trochu nezvykle, že se ve svých jedenačtyřiceti letech stále učím závodit

– ale skutečně jsem letos po Evropě posbíral nespočet nových zkušeností – například absolvování seznamovacích jízd v irském levostranném provozu bylo opravdu hodně nezvyklé…

Základem pro naše úspěšné putování po evropských tratích samozřejmě byla spolehlivost vozu

– daná kvalitní domácí přípravou. O tu se stará tým obětavých mechaniků, mezi kterými je třeba jmenovat v první řadě Pavla Janouška. Jeho pracovní nasazení je vyhlášené a je také dobře známo, že klade velké nároky i na další členy svého týmu. Určitě není snadné pod jeho vedením dlouhodobě pracovat, o to víc si vážím každého, kdo to dokáže – a musím v tomto směru pochválit nasazení Vendy Kopáčka, který měl také možnost s Pavlem spolupracovat. Velký podíl na našich výsledcích má i Honza Kubíček, který nám před každou soutěží pomáhal s nastavením diferenciálů a podvozku, našel si však čas také na doladění aut pro mexický závod La Carrera Panamericana. V Americe mi dělal spolujezdce Vladimír Zelinka, ten si společně s Petrem Behrem zaslouží velký dík ale také za ´špiónskou´práci na některých soutěžích ME. Nás rozpočet byl omezený, takže jsme špióny nemohli použít všude, ale například na Barum rally jsme díky jejich průjezdu před uzavřením trati byli výtečně informováni o všech aktuálních záludnostech. Na rychlostní zkoušce jsme se pak cítili jistěji a mohli jet opravdu rychle, výsledkem byl dojezd do cíle ve shodném čase s letošním domácím šampiónem produkčních vozů, zlínským Březíkem.

Celý náš tým je zkrátka velmi kompaktní

– a myslím, že také už dobře zavedený nejen na domácí scéně. K našim spolupracovníkům neodmyslitelně patří i mediální skupina a fotografové František Dušek a Josef Petrů, letos jsme s pomocí Tomáše Forejta a Zdeňka Jelínka nachystali také videosestřih naší sezóny. Mé díky za podařený rok patří samozřejmě i týmovým závodnickým kolegům Velice jsem ocenil přístup Andreje Barčáka, který se po nešťastné klatovské havárii s naším týmovým vozem ze všech sil snažil situaci řešit tak, aby to průběh naší sezóny co nejméně zkomplikovalo. Andrej u nás jel jen jednou, naopak dlouhá léta spolupracujeme s Petrem Kačírkem a už podruhé jsme oba závodili také v Mexiku. Jestli se tam vydáme i potřetí, zatím není jasné, ale Petr by si dalším startem rád spravil chuť z letošního smůlovatého vystoupení, kdy ho trápila technika. My jsme se po potížích z úvodu s naším Subaru ve zbytku závodu pravidelně umisťovali mezi nejlepší trojicí v rámci naší třídy a do cíle jsme v oné třídě (která byla mnohem lépe obsazená než loni) dorazili čtvrtí a zároveň sedmnáctí absolutně, takže já se zklamán do Evropy nevracel a svou třetí účastí v Mexiku si zatím jist nejsem. Ale nevylučuji to, vždyť závody jsou to úžasné s fantastickou atmosférou a také knížka, která k našemu závodění vyšla, má velmi příznivý ohlas.

V Mexiku i na některých evropských soutěžích s námi byl i Venda Kopáček

– a jak jsem již naznačoval i v minulých tiskových zprávách, nebylo to jen tak. Moc pomohl našemu týmu na pozici mechanika, ale já zároveň chtěl, aby si obhlédl i to, jak takovéto mezinárodní závody probíhají a co všechno obnáší. Já se v posledních letech zúčastňuji spíše zahraničních soutěží a pravdou je, že už pro závodění s produkčním vozem na českých tratích tak trochu postrádám motivaci. Společně s importérem si ale myslíme, že značka Subaru do domácích rally dál patří a i proto hledám cesty, jak právě Vendovi pomoci a třeba mu v některých věcech poradit z mé pozice zkušenějšího závodníka. Zkrátka bychom byli rádi, kdyby právě Venda Kopáček v příštím roce v českém mistrovství co nejlépe uspěl a aby i on brzy nasbíral další závodnické ostruhy také při startu v zahraničí, kde samozřejmě hraje roli i taktika.

Ani já ale rozhodně nehodlám věšet kombinézu na hřebík

Naše auto prochází teď repasí, svůj přesný program pro sezónu nicméně zatím ještě zvažuji. Rád bych opět odstartoval na některé ze soutěží ME a třeba i zužitkoval zkušenosti z letoška, letos však v kalendáři chybí rakouský Jänner a určitě nepojedeme ani v únoru do Lotyšska, kde bychom neměli velkou šanci uspět. Ještě tedy máme pár týdnů času všechno dořešit, v tuto chvíli konzultujeme i s týmovými partnery různé varianty našich domácích či zahraničních startů v nadcházející sezóně a až bude jasno, konkrétní plány včas veřejnosti oznámíme.

V každém případě doufám, že bude pokračovat mé spojenectví s Františkem Rajnohou

– kterému musím za dosavadní úspěchy poděkovat skoro nejvíc, vždyť ze všech mých dosavadních spolujezdců se mi právě s ním závodí vůbec nejlépe. Větší dík než Františkovi už patří pouze mé rodině v čele s manželkou Milanou a našim třem potomkům – právě jejich pochopení a domácí zázemí mi umožňuje závodit, někdy i hodně daleko od domova. Ono závodění by nás ale nebavilo bez podpory našich fanoušků, a tak doufáme, že ti nám zachovají přízeň. My jim v každém případě přejeme příjemně strávený zbytek roku 2015 a pak také dobrý vstup do toho příštího,“ uzavírá povídání Vojtěch Štajf, vicemistr Evropy v kategorii ERC2.