Millenium Tour ’99

Nápad jet na sraz do Německa nevznikl tak, že by někdo o půlnoci zavolal a řekl: „Umyj auto, vyměň si marky a ráno jsem u tebe, jedeme na sraz.“ Ne, tahle akce byla pečlivě naplánovaná už od té doby, co jsem v Ostravě potkal Jirku Lášu, tamního dealera Mazdy, a „duchovního otce“ prvního srazu „emikspětek“ v Čechách. Na podobné akci již jednou byl a umanul si, že až pojede za rok znovu, už nebude sám. Povedlo se mu to. Párkrát jsme si zavolali, domluvili podrobnosti, Jirka zbláznil další dva chlapíky s jejich drahými polovičkami a akce mohla začít. Setkali jsme se jedno zamračené odpoledne v Praze a vyrazili na cestu. Řeknu vám na rovinu, ostrá jízda po německé dálnici se staženou střechou, to je jen pro blázny nebo pro fajnšmekry (občas mi tyto termíny splývají). Ale co, kožená bunda neprofoukne a čepice s kšiltem dozadu se dá považovat za docela slušivý módní doplněk. Až na místě jsem měl zjistit, co znamená opravdová móda ve stylu MX-5. Kožené bundy s chlupatým límcem, letecké kukly, šály, tvídová saka, slaměné klobouky, prostě každý pes jiná ves, ale všichni se svými auty báječně ladili a navzájem se doplňovali. Druhý den, kdy jsem měl čas si všechna auta důkladně prohlédnout a poklábosit s jejich majiteli, jsem zjistil, že oblečení je pro tyhle lidi až na posledním místě. Sám jsem jel do Německa s výročním modelem MX-5 10th Anniversary, v nádherné modré metalíze, s modročerným koženým interiérem, s chromovými koly a šestistupňovou převodovkou. Na českých silnicích krasavice, na srazu jen průměr. Jirka Láša se starou důkladně vyladěnou Miatou v britské závodní zelené a žlutou kůží interiéru zapadl skvěle, stejně jako Roman Štechmiler, jehož nová stříbrná emikspětka se sadou spoilerů vypadá jako menší sestřička amerického Viperu. Čtvrtý do party, Michal Klempa z Brna, zatím jen hledal inspiraci, auto si koupil pár dní před srazem a k obrazu svému si ho chce předělat hned co napadne první sníh.„Jen několik málo aut je v původním stavu,“ říká Jirka Láša. „Tím, že si auto koupili, všechno teprve začalo. Kolotoč úprav, shánění, věčného vylepšování a leštění. Někdo prahne po výkonu, jiného zajímá jen design, dalšího třeba co nejsilnější zvýraznění individuality.“ Pohled na zaparkovaná auta jeho slova jen potvrzuje. Přečalouněný interiér, sedmnáctipalcová kola, obří výfuk, motor s výkonem přes dvě stě koní, sportovní podvozek, pochromovaný motor… Ti lidé mají auto jako svůj koníček, utopí do něj spoustu peněz a času. Myslím, že ani jednoho ale nelitují. Dva dny jsme pak jezdili v dlouhé koloně po Německu, byli jsme v automobilovém muzeu, projížděli ohromnými vinicemi, navštívili safari. To všechno bylo fajn. Daleko lepší ale bylo poznat všechny lidi, kteří se sice vůbec neznali, ale to jedno je spojilo. Jejich auto, jejich Mazda MX-5. Už se těším, až bude další sraz, tentokrát v Čechách.

převzato z Mazda news podzim – zima ´99