Milan Hnilička: Do Ameriky chci Fronteru!

Co byl Váš hokejový sen, za koho jste vždycky chtěl hrát?

To je těžké. Začínal jsem na Kladně, které pro mne vždy zůstane prvním mužstvem. Snad každý domácí hokejista – a já nebyl výjimkou – v skrytu duše touží hrát za Spartu, protože Sparta má zvuk a je těžké se do jejího kádru dostat. A nyní jsem se dostal do Rangers, což je v NHL něco podobného jako u nás Sparta. Myslím, že mám docela štěstí, že mi to takhle vychází.

Máte nějaký velký brankářský vzor či idol?

Žádný takový vzor nemám, ale velice uznávám Dominika Haška. To co dokázal zejména v poslední době je obdivuhodné. Nemyslím tím jenom olympiádu, ale i to, jak se dokázal prosadit v NHL. Dokázal tam hodně věcí, změnil některé předsudky, hlavně názor na Evropany. Pomohlo to nejen jemu samotnému, ale i mnoha dalším.

V loňské sezoně jste se se Spartou dostal až do finále české extraligy. Pak přišlo mistrovství světa, takže jste byl velmi vytížený. Jak vlastně vypadá Váš denní program v sezoně?

Každý den jsem na ledě – denně máme trénink a třikrát týdně jsou zápasy, takže nemám volné ani víkendy. Naštěstí tréninky máme od deseti do půl jedné, takže po obědě už jsem doma. Na druhé straně v létě máme dva měsíce dovolenou.

Kde jste trávil tu letošní?

Na Kanárských ostrovech. Bylo to báječných čtrnáct dnů, kdy jsem si dokonale odpočinul. Zase tak úplná idylka to ale nebyla, protože právě tam jsem podepsal svoji novou smlouvu a vyjednávání bylo ke konci trošku hektické.

Děláte kromě hokeje také jiné sporty?

Pasivně sleduji snad všechny. Aktivněji ale hraji snad už jenom golf – na víc mi vedle hokeje nezbývá čas.

Jak často se dostanete na green. Máte už svá oblíbená golfová hřiště?

Někdy hraji třikrát týdně, někdy jen jednou. Nejvíce se mi líbí hřiště na Karlštejně a v Karlových Varech.

Až jednou skončíte s hokejem, budete se chtít věnovat golfu?

To ne – budu se věnovat hlavně rodině. Ale doufám, že na golf budu mít více času.

Letos znovu odcházíte do Ameriky, ale v Čechách máte rozestavěný dům. Plánujete už potomka?

Zatím ne. Nejdříve musí manželka dokončit školu.

Takže v Americe budete hospodařit sám?

Manželka za mnou přijede, protože v České republice musí složit co nejvíce zkoušek. Pak se bude starat o naši domácnost v Americe a také se tam bude učit. V lednu se vrátí zpět do Čech, aby udělala další zkoušky.

Viděl jste už kus světa, kde se Vám líbí nejvíce?

Vždy je to nejlepší doma. Líbí se mi rušný život v Praze, ale bydlet chci tam kde bydlím, tedy v Kladně. V Americe se mi strašně líbilo v Denveru. Mám tam známé a Denver je něco jako můj druhý domov.

Které jídlo Vám nejvíce chutná?

Těstoviny – ty můžu každý den. Vyhovují mi i proto, že snadno přibírám, a tak trochu si musím hlídat váhu. A těstoviny jsou dietním jídlem…

Ale Amerika, kam se vracíte, je země steaků…

Musel bych být blázen, abych si tam nějaký ten steak nedal. Ale všeho s mírou.

Amerika je také země automobilů. Jaký je Váš vztah k autům. Vzpomenete si ještě na své řidičské začátky nebo kolik vozů už jste vystřídal?

Začínal jsem někdy ve čtrnácti patnácti letech, kdy mi táta půjčoval naše rodinné auto. Pak mne doučoval švagr. Řidičák jsem si udělal v osmnácti a moje první auto byl polský Fiat 125. Když jsem v devatenácti poprvé odešel do Ameriky, jezdil jsem tam se Suzuki Metro, později jsem si koupil Forda Explorera. Po návratu domů to byl krátce Peugeot 306. Pak jsem ovšem přešel k Opelu – nejdříve mi učarovala Calibra, kterou jsem později vyměnil za Omegu. Tu mám doposud – vždycky se mi líbila, takže jsem si vlastně splnil další velké přání.

Jezdíte i na zápasy svým autem?

Jen někdy. Většinou jezdíme společně autobusem.

Jaké auto plánujete pro pobyt v Americe?

Chci velké auto. Nejraději Opel Fronteru, který se mi moc líbí. Myslím, že by to byl i docela dobrý vůz pro početnější rodinu – má pěkný design, je dost velký i silný, pohodlný, bezpečný…

OPEL magazín podzim ´99