Auto&Technik Museum Sinsheim najdete hned vedle dálnice A6 mezi Heilbronnem a dálničním křížem Walldorf . Když tam budete už v devět ráno, potom do večera stihnete i prohlídku „filiálky“ muzea ve Speyeru, vzdáleném ještě asi půl hodiny jízdy po dálnici A 61 směrem na Ludwigshafen. Na své si přijdou nejen „kluci“ od čtyř do sta let, ale i manželky – prostě ideální výlet pro celou rodinu.
V Sinsheimu je shromážděno na tři tisíce nejrůznějších exponátů (mj. 300 veteránů, 200 motocyklů, 30 lokomotiv, 60 letadel,vojenská technika, monoposty F1 atd.). Tady si přijdou na své především příznivci old-timerů, kteří mohou sledovat dějiny motorismu od časů, kdy auta konstruovali Carl Benz, Gottlieb Daimler či Wilhelm Maybach. K vidění je zde i „Blue Flame“, nejrychlejší raketové vozidlo všech dob.
V nedalekém Speyeru na návštěvníky čeká na 1500 technických skvostů včetně letadel, lokomotiv, hasičských vozidel, veteránů, lodí, ale třeba i hudební salon mechanických hracích nástrojů a dalších zajímavostí.
Nadšení překonává překážky
Dějiny unikátního sinsheimského muzea se začaly psát na podzim roku 1980, kdy patnáct nadšených majitelů veteránů přišlo s nápadem předvést své renovované klenoty široké veřejnosti. Jejich odvážný plán se podařilo uskutečnit a už 6. května 1981 přivítala uvolněná průmyslová hala první hosty. Dnes jich sem přichází ročně přes sedm set tisíc! Právě obrovský zájem veřejnosti umožnil v roce 1991 otevření druhého muzea ve Speyeru, jehož expozice je – stejně jako v Sinsheimu – neustále obměňována. Všechna vozidla zapůjčili totiž soukromí sběratelé, a tak je při každé návštěvě k vidění vždy něco nového.
Muzeum obhospodařuje nezávislé sdružení čítající přes dva tisíce členů. Jeho provoz se financuje z členských příspěvků, darů a vstupného, čistý zisk se používá k další výstavbě a zkvalitňování expozic. Nadšenci ze Sinsheimu a Speyeru dokazují, že technické muzeum může existovat i bez státních dotací.
Stále něco nového
Život muzeí neustále zpestřují nové atrakce, tematické výstavy (k nejvydařenějším patřila například unikátní kolekce slavných Duesenbergů), nejrůznější akce či srazy historických vozidel. Největším lákadlem poslední doby je třírozměrné kino IMAX s neuvěřitelnými speciálními efekty. Plátno velké jako pětiposchoďový dům ozvučené šestikanálovým audiosystémem o výkonu 22 000 W a unikátní trojrozměrná projekce dokáže diváky doslova vtáhnout do děje.
Ovšem ještě než si půjdete odpočinout do kina, nenechejte si rozhodně ujít prohlídku ponorky U9 postavené v roce 1966 pro spolkové námořnictvo. Jen transport 420 tun těžkého a pětačtyřicet metrů dlouhého kolosu z Rotterdamu přes Wilhelmshaven do Speyeru trval jedenáct dní, poslední kilometry se ponorka vezla na dvacetinápravovém návěsu se stošedesáti koly. V útrobách ponorky okamžitě pochopíte o čem je řeč, když se mluví o „ponorkové nemoci“.
Mezi exponáty obou muzeí mají své čestné místo automobily se znakem Opel. Bezpochyby nejkrásnější je model 24/50 z roku 1912. Se zážehovým čtyřválcem 6.2 litru o výkonu 37 kW (50 k) při 1600 otáčkách za minutu dokázal jet až 85 km/h. Za automobily se ve 20. a 30. letech platila daň z výkonu, která se vypočítávala podle úředního vzorce. Výkon naměřený na brzdě, v tomto případě 50 k, býval vždy vyšší než „daňový“ výkon – proto tedy typové označení 24/50. Jen o dva roky mladší je impozantní šestimístný Opel 25/55, patřící za první světové války jednomu z německých generálů a poté jezdící ve Skotsku.
V oddělení „hasičáků“, kde můžeme obdivovat mj. americké skvosty jako Ahrens Fox Mk-4 (1916), typ H-T (1948) či Seagraves Pumper (1929) stojí i červený Opel P4 (1931) používaný hasičskými náčelníky. Do roku 1984 sloužil požární jednotce firmy BASF v Besigheimu zase šestiválcový Opel Blitz LF-8 (1959), jeden z nejúspěšnějších hasičských vozů 50. a 60.let.
Dřevoplyn i raketový pohon
Mrazení v těle zase vyvolává věrná kopie rekordního stroje Opel RAK 2 poháněného čtyřiadvaceti raketovými motory na tuhé palivo. V květnu roku 1928 s ním chtěl Fritz von Opel před dvěma tisícovkami hostů překonat světový rychlostní rekord v hodnotě 334 km/h. To se mu sice na berlínské trati Avus nezdařilo, ale dosažená rychlost 230 km/h měla i tak svoji váhu. Když už se zajímáte o rekordy, zastavte se u nejrychlejšího stroje, který lze v Sinsheimu spatřit: S Blue Flame pokořil Gary Gabelich v roce 1970 poprvé hranici 1000 km/h, když na Solném jezeře ustanovil rychlostní rekord 1019,25 km/h.
Ale vraťme se ještě jednou k Opelům, tentokrát k nákladním vozům používaným za první, resp. druhé světové války. Při konstrukci velice vzácného Opelu 4 (1915) se poprvé v automobilovém průmyslu projevily snahy o normalizaci a unifikaci součástek. Další zajímavostí je Opel Blitz (1943) na dřevoplyn. V roce 1943 se muselo benzinem hodně šetřit a vozidla, která nebyla přímo nasazená u bojových jednotek, jezdila proto hlavně na dřevoplyn. V generátoru, umístěném na ložné ploše, docházelo k zuhelnatění dřeva, vznikající plyny byly vedeny do vpředu namontovaného filtru a potom do motoru. Na benzin dosahoval motor Opelu Blitz výkonu 68 kW, na dřevoplyn pak mezi 22 až 33 kW – podle kvality dřeva.
Sinsheim se pyšní také největší německou sbírkou luxusních Maybachů a kompresorových vozů Mercedes-Benz v Evropě, od slavného SSK (1928) až k legendárnímu 540 K (1936). Našince potěší i přítomnost nádherného roadsteru SS „Černý prinz“ karosovaného pražskou firmou Uhlík. Mezi vzácné kousky lze zařadit těžký pancéřovaný model 770 K nebo Simplex z roku 1907. Raritou je model G5, který měl už v roce 1937 pohon všech kol, uzávěru diferenciálu, řiditelnou zadní nápravu, vinuté pružiny a pontonovou karoserii.
„Ameriky“ mají své kouzlo
Půvabná je také kolekce amerických křižníků z padesátých let. Chrysler „New Yorker De Luxe“ z roku 1954 (ze 724 vyrobených vozů se dochovalo jenom 54 kusů) představuje vrchol produkce značky Chrysler. Cadillac „Fleetwood Brougham“ (1954) byl s délkou přes šest metrů nejdelším autem, které si bylo možné v Americe koupit a vlastnil jej mj. i Elvis Presley. Další Cadillac – „Eldorado Biarritz“ – měl už v roce 1959 klimatizaci, posilovač řízení, elektricky ovládaná okna, automaticky sklápěcí střechu a elektricky stavitelná sedadla. Cadillac „Eldorado Brougham“ (1958) bez středového sloupku se zase honosil přívlastkem nejdražší Cadillac.
Vůz Cadillac „Fleetwood“ vyhledávaly hlavně filmové hvězdy. K jeho zvláštnostem patřilo důmyslně schované víčko palivové nádrže za zadní svítilnou, která se stisknutím tlačítka odklopila nahoru a tím uvolnila uzávěr palivové nádrže. Majitelů těchto vozů si prý často „vychutnávali“ obsluhu benzinových čerpadel, kteří se trápili dlouhým hledáním víčka nádrže…
Ve výčtu zajímavostí muzeí v Sinhseimu a Speyeru by šlo ještě dlouho pokračovat. Nejlépe určitě bude, když se s technikou našich dědů seznámíte sami na vlastní oči během prázdninových toulek Evropou. Není to nijak daleko, otevřeno je každý den od 9 hodin do 18 hodin a vstupné 14 resp. 12 marek (děti mají výraznou slevu) rodinný rozpočet určitě nezruinuje.
Jindřich Lasík
převzato z OPEL magazínu 2/2000
Nabízíme komplexní služby v oblasti prodejní a servisní péče SEAT.
SEAT – španělský temperament s německou technologií
Nabízíme komplexní služby v oblasti prodejní a servisní péče SEAT.
SEAT – španělský temperament s německou technologií
